Žebrák a Točník

Není mnoho hradů, které by byly tak nerozlučně spjaty jako Točník a Žebrák. Vyslovíte-li jméno jednoho, musíte dodat i název druhého. V krajině, i v myslích lidí, dlí stále vedle sebe – menší a starší Žebrák na nízkém ostrohu dole, a nad ním na kopci, královský Točník. 

Dole, u paty Zámeckého vrchu, se choulí malá víska Točník, která alespoň svým jménem náleží k většímu hradu nahoře na kopci. Menší hrad, krčící se na skále hned nad vsí, má svého jmenovce o necelé dva kilometry dál - královské město Žebrák.


Žebrák

Hrad Žebrák sice není tak monumentální, ale stál tu první.
Jedná se o stavbu, která je zřejmě nejstarším šlechtickým hradem se dvěma okrouhlými věžemi. Po Václavské přestavbě se z něj stala jedna z nejnádhernějších rezidencí v zemi.

Žebrák se rozkládá na úzkém skalním výběžku přímo nad vsí Točník, která se rozrostla z jeho někdejšího podhradí. Budovy, ležící u silnice přímo naproti zřícenině, stály kdysi uvnitř hradeb a náležely k hradu. Později zde byl zřízen pivovar a dnes tu sídlí například obecní úřad. Domy byly ovšem mnohokráte přestavěny, takže s původní hradní architekturou dnes nemají mnoho společného.

Z kdysi vznosného hradu, někdejšího panského a později královského sídla, toho do dnešních dob mnoho nezbylo. Již zdálky je však patrná mohutná hlavní věž, v průměru má úctyhodných 11 metrů a skálu, na které byla postavena, převyšuje o 20 metrů.

Začátkem 20. stol. byla zachráněna před hrozícím zřícením a přeměněna na rozhlednu. Nahoru vede pohodlné schodiště. Z věžního vrcholku se vám naskytne výhled na okolí hradu.

Pokud vás zajímá samotný vnitřní hrad, musíte se vydat cestou, která ze silnice odbočuje vpravo ještě před kamenným můstkem – obloukem vás přivede k Žebráku z druhé strany. Když se dostanete blíž, zjistíte, že z hradu přeci jen zbylo ještě o trochu víc, než jen majestátní věž. Na severním svahu se mezi stromy krčí zbytky menší věže, čnící dnes zhruba do poloviny své někdejší výše.  Trojici doplňovala ještě západní věž, z té jsou však již patrné jen základy. Na východ od velké věže se táhnou zbytky obytného paláce, ze kterého dodneška zbyla jen jakási terasa, a severní zeď, v které je ještě zachováno několik oken. 


Historie hradu Žebrák

První kapitola žebrácké historie je spojena se Zajíci. Zajícové byli větví starobylého českého rodu Buziců. Zakladatelem větve Zajíců byl Oldřich Zajíček (…1231). Sídlem Zajíčkova syna Oldřicha Zajíce byl hrad Valdek, jehož zřícenina se nachází v Brdech 10 km jižně od Žebráku. Zajíčkův vnuk Oldřich pak získal ves Žebrák a snad jeho pravnuk Oldřich Zajíc III. (...1304) nechal v druhé polovině 13. století necelé dva kilometry severně od obce postavit hrad stejného jména.

Zajícové si ovšem nového hradu dlouho neužili, neboť se brzy stěhovali za lepším. Syn třetího Oldřicha Zajíce Zbyněk hrad výhodně prodal králi a výměnou obdržel výnosné budyšínské panství. Pánové ze Žebráka se pak již na dlouhá léta psali jen z Hazmburka. 

To už se dostáváme k roku 1336 a ke zlaté kapitole v dějinách hradu Žebráka, který se stává hradem královským. Lucemburkové (českým králem byl v té době Jan, ale zemi do značné míry již spravoval jeho syn Karel) měli o hrad zájem především kvůli jeho příhodné poloze: ležel nedaleko prastaré cesty z Prahy do Norimberku a dále do Porýní, po které Lucemburští králové často cestovali, aby mohli spravovat své záležitosti v Římské říši.

 

V roce 1341 se na hradě usadil Janův mladší syn Jindřich. Když převzal hrad, byl velmi zpustlý, načež jej dal ihned nově přestavět. Dokonce i hradní kaple byla natolik zdevastovaná, že se v ní mše konat nedaly. Nechal tedy na jejím místě vystavět novou kapli sv. Apolináře a Markéty, vyzdobil ji malováním a opatřil velkým věnem.

Jindřich hrad vlastnil až do roku 1350, kdy po jeho odchodu na Moravu Jan převádí Žebrák na syna, krále a pozdějšího císaře Karla IV. Karel ustanovuje, že hrad nesmí být zastaven.

Pro Karla byl ovšem Žebrák již od počátku spojen s neblahými vzpomínkami, neboť zde onemocněl a 30. 12. 1351 ve věku dvou let zemřel jeho prvorozený syn Václav. Karel na hrad zanevřel a ukázal se zde pouze jednou, 17. června 1360, kdy zde vydal majestát. Neváhal přes všechno hrad porůznu dávat jako zástavu k užívání dalším šlechticům.

Roku 1383 se stal majitelem hradu Václav IV., který Křivoklátsko a jeho okolí miloval zvláště kvůli lesům plným zvěře a uchyloval se sem čím dál častěji. Pobýval zde častěji po roce 1389. Václav IV. nechal Žebrák opět přestavět.

Cesta ze Žebráka do Prahy dne 8. května 1394 stala se mu osudnou, neb před Berounem byl zajat z popudu bratra Zikmunda a bratrance Jošta českými pány a vsazen do věže na Pražském hradě a pak odvezen do Rakous. Dne 30. května 1395 (po jeho propuštění), uzavřel na Žebráku jalový mír s českými pány. Poté, co byl zajat a čas vězněn a také po požáru r. 1395, mu přestal tento skromný příbytek vyhovovat a rozhodl se vybudovat tu nové, mnohem bezpečnější sídlo – a tak dal nahoře na kopci vystavět nový hrad, Točník.

V květnu 1425 byl hrad několik dní obléhán vojsky táboritů a sirotků, kteří po zdejším nezdaru alespoň vypálili městečko Žebrák, Hořovice a táhli dále na Plzeň.

 

Ještě v roce 1460 nechal Hanuš z Kolowrat opravit hradní kapli, která musela být znovu vysvěcena. Oprava této kaple zároveň znamenala poslední větší záchrannou stavební akci na Žebráku. Roku 1532, když na hradě nocoval Ferdinand I., zachvátil hradní budovy požár a král s doprovodem jen s velkými obtížemi unikl. Poničený hrad se již nikdo zvlášť nesnažil opravit a dílo zkázy naopak o pár let později ještě dokonal Volf Krajíř z Krajku, který Žebrák rozkopal kvůli stavebnímu kameni na opravu Točníka, či snad ve snaze najít poklad.

 

Hrad zpustl a veškerý život se natrvalo přesunul do podhradí, jež bylo v 16. století rozšířeno o pivovar, purkrabství se sídlem hejtmana, dvůr s ovčínem, mlýn, štěpnici a cihelnu.

I přes výstavbu Točníka, podržel si Žebrák ještě přes sto let svou přednost jako hlava panství. Teprve později ji přepustil ve prospěch Točníka.
Osmdesátá léta 20. století znamenají zvýšení zájmu o rekonstrukci hradu Památkovým ústavem středních Čech. Před sesutím byla zachráněna hlavní věž, která dostala nové využítí jako rozhledna. Došlo k zajištění věže v severním předhradí, přední věže s hradbami jádra a starého paláce. Rekonstrukce (kromě svých určitých nesporných kladů) přinesla i necitlivé užití betonových překladů u byvalé pece centrálního vytápění, zadní místnosti paláce a svrchního patra věže. Vše dovršilo užití betonové oblázkové a kamenné dlažby.


Žebrák

/album/zebrak/imm033-jpg/

—————

/album/zebrak/imm036-jpg/

—————

/album/zebrak/imm037-jpg/

—————

/album/zebrak/imm034-jpg/

—————

/album/zebrak/imm035-jpg/

—————

—————


Točník

Mohutné zdi hradu Točníka vévodí širokému okolí a poté, co v nedávných letech přibyla i nová střecha, dávají ještě přesvědčivěji připomenout svou někdejší slávu. Z Točníka na rozdíl od jeho menšího a staršího bratra neční k nebi žádné věže, hrad se však tyčí nad krajinou natolik nepřehlédnutelně, že jich ani není potřeba. Zatímco Karel IV. nechal zbudovat Karlštejn na pahorku sevřeném mezi kopci tak, že se poutníkovi, přijíždějícímu po řece či železnici, odhalí jen na krátký okamžik v hlubině údolí, postavil Karlův syn Václav svoji rezidenci viditelnou každému, kdo kráčí po cestách vinoucích se na míle daleko.


Historie hradu Točník

Dějiny hradu Točníka začínají zhruba o sto let později než historie jeho menšího bratra Žebráka. 

Jako honosné representační sídlo jej nechal koncem 14. století zbudovat král a římský císař Václav IV. Hlavním důvodem byl zřejmě požár dolního hradu roku 1395. Místo obtížné přestavby Žebráka, který se kvůli své poloze na úzkém skalním ostrohu nedal příliš rozšířit, nechal panovník zbudovat vetší hrad na větším kopci.

 

Ačkoli byl Točník určený k záchraně králova postavení v říši, stal se nakonec Václavovi IV. útočištěm před nepřáteli vnitřními. Nechal sem do bezpečí přivést i část královského pokladu. Krom pohodlí musel myslet i na větší bezpečnost, neboť jeho vláda byla provázena četnými konflikty s panstvem – v roce 1394 byl dokonce zajat přívrženci svého bratra Zikmunda a delší dobu vězněn v Praze a později ve Vídni. České země, zdecimované morovou ranou v roce 1380, zažívaly tou dobou pomalý ústup z výsluní, na které je vynesl Václavův otec Karel IV., a na obzoru už se chystala husitská revoluce. Václav tehdy často utíkal z Prahy a uchyloval se na své hrady v Křivoklátských lesích, především na Křivoklát a později právě na Žebrák a Točník. Kromě příležitostí k honitbě mu na poloze Točníka vyhovovala především blízkost významné zemské stezky z Prahy do Norimberka.

První léta 15. století byla pro nový hrad zároveň i zlatou érou. I když Václav IV. přišel roku 1400 o císařskou korunu, hlavní brána byla stále vyzdobena znaky mnoha zemí, jejichž korunu si Václav nárokoval. Do hradu přijížděla významná poselstva a Točník byl králi v mnohém tím, co jeho otci Karlovi Karlštejn. Po svém druhém zajetí však král hrad navštěvoval už jen velice sporadicky. Po Václavově smrti v roce 1419 přešel hrad i s panstvím na jeho bratra Zikmunda. Ten odsud neprodleně odvezl většinu vybavení i samotný královský poklad.

Točník přečkal husitskou revoluci jako zástava v držení Seinsheimů a později Kolovratů. Jelikož šlo o rody katolické, staly se hrady Žebrák i Točník roku 1425 terčem husitského útoku. Bezmála osmitisícové vojsko oba hrady po tři dny obléhalo a poté neúspěšně odtáhlo dál, směrem ke katolické Plzni. Ovšem napřed alespoň vypálilo města Žebrák a Hořovice.

Ze zástavy hrady opět vykoupil až král Jiří z Poděbrad, ten je ovšem obratem převedl loajálnímu Bedřichovi ze Šumburka. Držitelé hradu se pak porůznu střídali a do královských rukou se Točník navrátil teprve začátkem 16. století za Vladislava Jagelonského, který tu občas pobýval. V třicátých letech téhož století už ovšem hrad byl opět v zástavě, tentokrát u Jana z Vartemberka, který nechal se svolením krále Ludvíka Točník přestavět v renesančním duchu, otevřít západní bránu a zbudovat zde studnu. 

Po dalším střídání zástavních držitelů byl konečně roku 1556 královský hrad odprodán do dědičného vlastnictví Janu z Lobkowitz. Lobkowitzové sídlili na Točníku zhruba půl století, provedli tu další renesanční úpravy a hrad za jejich éry zažil zřejmě poslední rozkvět.

Císař Rudolf II. se pokusil hrad odkoupit zpět do královského majetku. Nakonec ušetřil značný obnos díky tomu, že se Janův vnuk Ladislav Lobkowitz zapletl do protihabsburského spiknutí svého bratra Jiřího Popela a jeho majetek propadl koruně. Točník se Žebrákem byly Lobkovicům zabaveny a stávaly se majetkem Rudolfa II. Ovšem císař na hrad, po kterém tak toužil, brzy zanevřel. Roku 1600 zde přenocoval a do vyklizeného hradu byl dokonce narychlo přivezen nábytek, když se ale pověrčivý panovník dozvěděl, že zde straší, kázal údajně narychlo odjet a zabránila mu v tom pouze přístupová cesta ucpaná císařskými povozy. Přespal tedy na hradě, nicméně to bylo naposledy, a Točník tak zůstal další roky prakticky neobydlený. Poté bylo panství spravováno hejtmany.

Když se o dvě desetiletí později rozhořela třicetiletá válka, stával se opuštěný hrad často úkrytem okolnímu lidu. V té době byl také značně poničen a po válce již nebyl trvale osídlen. Ještě začátkem 18. století měl prý hrad stále střechu, ale nezadržitelně se proměňoval ve zříceninu. Roku 1733 byla v bývalém královském paláci založena poutní kaple sv. Bartoloměje, díky čemuž tato část hradu přetrvala v zachovalejším stavu.

Roku 1868 se oba hrady staly majetkem Bethela Henryho barona von Strousberg a po něm přešly do majetku Colloredo-Mannsfeldů. Od nich je koupil roku 1923 Klub Československých turistů, který provedl některé záchranářské práce, ale bohužel dost neodborně. Od roku 1945 vlastnila hrady Československá obec Sokolská, od roku 1953 stát, od roku 1994 příspěvková organizace MK ČR Státní hrady Křivoklátska, od 1. 1. 2001 pak Státní památkový ústav středních Čech a konečně od roku 2003 Národní památkový ústav.

Ale jak už to tak bývá, i hrad Točník našel své nadšence, ochotné vzdát se čehokoli jen proto, aby mohl být zachráněn. Naštěstí. Díky nim se dnes můžeme na hrad vypravit a obdivovat alespoň náznakem jeho někdejší velkolepost. Nebo se zúčastnit některé z nesčetných akcí, které se tu konají.

 


Prohlídka hradu Točníka

Vzhůru k Točníku se můžete vydat buď strmou pěšinou hned za posledním stavením stejnojmenné vsi, nebo se dát po štěrkové cestě pro vozy. V prvním případě se dostanete nahoru dřív a budete si moci cestou prohlédnout pověstmi opředený křížový kámen. Druhou možnost ocení zvláště ti s horší obuví a děti, které budou moci přes plot krmit pasoucí se dobytek. Cesta spěje od parkoviště táhlým obloukem kolem ovocného sadu a ohrad s kozami. V údolíčku mezi Zámeckým vrchem a sousedním pahorkem se občas odehrávají rekonstrukce historických bitev.

Obě cesty vedou vzhůru a nakonec stanete přímo pod vysokými zdmi královského paláce. Nejprve můžete obejít hrad z levé strany, kudy dojdete k západní bráně, avšak pro návštěvníky bývá zavřená. Ze skalního ostrohu přímo nad hradem Žebrákem je krásný výhled do kraje.

 

Pokud přistoupíte k hradu z východu, dojdete ke vchodu. K hlavní bráně se dostanete přes most nad hradním příkopem. Tudy vjížděl do hradu Václav IV. Až Jan z Vartemberka nechal r. 1524 bránu zazdít a zbudovat západní vjezd. Most byl opraven a opět zpřístupněn až před několika lety. Napravo vás určitě zaujme skalní jezírko, zvané Černé, ve kterém prý žili duše zemřelých žebráckých vězňů v podobě černých ryb.

Přímo pod mostem je ohrada oplocená mohutnými kůly, ovšem ne proti nepřátelům, ale aby se na návštěvníky nevrhli medvědi, kteří žijí uvnitř. 

Když se zrovna nekonají nějaké slavnosti či středověké trhy, není toho na prvním nádvoří krom pokladen mnoho k vidění. Brána, kterou procházíte na druhé nádvoří, byla dlouhé roky zazděná, a opět se zprůchodnila až nedávno v rámci rekonstrukce původní východní cesty.

Na druhém nádvoří se vám konečně otevře průhled do nitra hradu. Na plácku vlevo se během historických slavností obvykle odehrávají šermířské souboje. V rohu nádvoří můžete zase nakouknout do hluboké studny, kterou nechal v roce 1530 do hloubky 95 metrů vykopat Jan z Vartemberka.

Točník byl vskutku hradem hodným krále. Velkolepý, dobře opevněný objekt hned se dvěma paláci – tzv. Královským a Purkrabským.

Pokud na nádvoří zrovna netřískají meče, dejte se napravo, a dojdete k  Purkrabskému paláci. V posledních letech byla tato budova nově opravena a dostala dokonce střechu, kterou pozbyla již před staletími. Purkrabský palác byl určený k reprezentaci a tomu odpovídala jak jeho poloha, jakoby oddělená od běžně obývané části hradu, tak i výzdoba. Velký sál ve druhém patře byl dokonce ve své době větší reprezentativní síní (34 x 15m), než jakou se mohly pyšnit Karlštejn (22 x 8,5m), Křivoklát (58 x 8m) nebo dokonce Pražský hrad (32 x 9m). Do stájí v přízemí se prý vešlo téměř půl druhého sta jezdeckých koní.

Když projdete další branou na horní nádvoří, stanete přímo u úpatí Královského paláce v jihovýchodním roku hradu. Zde, nejdál od vstupní brány, byly obytné komnaty královské. Královský palác je nejzachovalejší částí hradu především proto, že zde byla v osmnáctém století zřízena kaple svatého Bartoloměje a budova díky tomu zůstala zastřešená.

Přímo z nádvoří je možno vstoupit do sklepení, které se dnes čas od času proměňuje ve středověkou tavernu, kde si můžete k pivu zakousnout třeba kus pečeného selete. O patro výš, kam se dostanete po schůdcích z nádvoří, se nachází již zmíněná kaple, které vévodí velký dřevěný trůn. Máte-li štěstí a přicházíte-li právě v době, kdy se na hradě koná nějaká akce, můžete si tu poslechnout například koncert gotické hudby. V bývalé sakristii lze zase shlédnou stálou expozici. Na modelech si tu prohlédnete vývoj hradního stavitelství. Samotný Točník v něm zaujímá významné místo, neboť nebýt husitské revoluce, která architektonickou evoluci vrátila o pár kroků vzad, stal by se zřejmě významným mezníkem v přechodu od hradů k zámkům.

Nakonec zamiřte své kroky od královského paláce na vyhlídku. Přímo pod kopcem je vidět vesnice Točník, o kus dál město Žebrák a za dálnicí pak Hořovice a vrch Dražovka. Na obzoru se táhnou hřebeny Brd, z nichž nejvýraznější je přímo na jihojihovýchodě vrch Plešivec.