Fotogalerie: Valdek

/album/fotogalerie-valdek/valdek1-jpg/

—————

/album/fotogalerie-valdek/valdek2-jpg/

—————

/album/fotogalerie-valdek/valdek3-jpg/

—————

/album/fotogalerie-valdek/valdek4-jpg/

—————

/album/fotogalerie-valdek/valdek5-jpg/

—————

/album/fotogalerie-valdek/valdek6-jpg1/

—————

—————


Valdek

Je to zřícenina raně gotického hradu z 13. století na výrazném ostrohu v Brdech, nad údolím Červeného potoka,  skrytá v temném lese nad skalnatou roklí, jižně od Hořovic. Jméno Valdek vzniklo z německého Waldeck, doslovně tedy „Lesní kout“.

Hrad se nachází v okrajové části VVP Jince, proto byl dlouhou dobu pro veřejnost nepřístupný. Po zpřístupnění částí prostoru byl v roce 2007 povolen vstup o víkendech. Na hrad vede z Neřežína po silnici žlutá turistická značka.

Valdek založil ve druhé polovině 13. století (kolem r. 1260) mocný rod Buziců, byl vybudován jako rodinné sídlo Zajíců z Valdeka. Jako prvý se po něm roku 1263 psal Oldřich Zajíc z Valdeka. Někdy kolem roku 1340 získali hrad Běškovcové z Běškova, kteří zde byli v říjnu roku 1346 obléháni Děpoltem z Rýzmberka, hrad byl po třech dnech dobyt, v zápětí byl však opraven.

Další osudy hradu jsou neznámé, znovu se vynořuje až počátkem 15. století kdy byl majetkem krále Václava IV. Ten jej zastavil Janu z Lestkova, jednomu z obránců Karlštejna před husity roku 1422, hrad se tak stal oporou katolické strany. Po Janově smrti hrad často měnil nepříliš movité majitele, opravy přesahovaly jejich finanční možnosti a význam hradu stále upadal. Roku 1509 dostal Kunata Pešík z Komárova od krále Vladislava svolení vyplatit hrad ze zástavy a držet jej v dědičném vlastnictví. Za jeho potomků hrad upadal stále více a při prodeji zabaveného majetku Václava Pešíka z Komárova roku 1623 je poprvé uváděný jako "zámek v lese pustý Valdek řečený". Valdecké zboží bylo připojeno k hořovickému panství, jehož osudy nadále sdílelo. Postupně prošlo rukama Bořitů z Martinic, Bruntálských z Vrbna a na sklonku 19. století byl součástí hořovického velkostatku knížat z Hanau, kteří jej poněkud opravili v duchu romantických představ. Posledním majitelem byl kníže Heinrich von Hanau hrabě von Schaumburg. Hrad Valdek si oblíbil i Karel Hynek Mácha. V období 1. republiky byl hrad spravován Klubem českých turistů.

Dochována je gotická věž, zbytky renesančního paláce z 16. století a mladší opevnění s předhradím. Pod hradem směrem k potoku se nachází kamenné pole.

Podle pověsti se však dodnes v poledne a o půlnoci ve zříceninách Valdeka zjevuje bílá a černá paní.

Architektonickou dispozicí patří mezi nejsložitější gotické hrady sasko-hessenského typu s okrouhlou obrannou věží (bergfrit) stojící volně za hradební zdí. Mostem přes hluboký příkop vylámaný ve skále a branou se vstupovalo do prvního hradního nádvoří s hospodářskými budovami. Do vnitřního hradu na druhém nádvoří vedla malá branka. Kromě severního paláce zde stála mohutná věž dosud 18 m vysoká o průměru 10 m, se zdmi silnými 3,6 m. Úzkým průchodem se vstupovalo do vnitřního nádvoří ohraničeného hlavním čtyřpodlažním palácem. Je to patrně první případ sálové stavby s dvorní pavlačí u nás.

Dispozice hradu byla dvojdílná. Před jádrem leželo poměrně rozměrné předhradí, které dnes nevykazuje pozůstatky zástavby. Na čele a z jedné boční strany ho zajišťoval příkop, před nímž běžela ještě široká, nasucho vyskládaná zeď. Dnešní jádro je výsledkem složitějšího stavebního vývoje. V prvé fázi v jeho čele postavili okrouhlý bergfrit, zavázaný do obvodové hradby. Při jeho patě se nacházela i brána. Na západní straně tvořila čelní hradba jednu ze stran dvojbokého baštovitého výběžku. Nejchráněnější zadní stranu dispozice zaujal plochostropý sálový palác. Stěny tohoto objektu se směrem vzhůru kónicky zužovaly. Jeho přízemí a první patro, které bylo vytápěno krbem, byly dodatečně rozděleny příčkami na tři místnosti. V nádvorní stěně v prvém patře probíhala zřejmě v celé délce chodbička v síle zdi, na obou koncích ústící do arkýřových prevétů. Mezi čelem jádra a jeho šíjovým příkopem zůstala plocha, která byla v druhé fázi opatřena obloukovitě vypnutou hradbou, v níž se zhruba ve středu nacházel nevelký portál brány. V dalším vývoji prodělal Valdek značné změny. Nejrazantnějším zásahem byla změna komunikačního schématu, patrně zapříčiněná malou kapacitou prvé brány přístupné pravděpodobně komplikovanějším způsobem po mostě. K jihovýchodnímu boku jádra bylo přihrazeno nové nádvoří, jehož hradba ve východním rohu tvořila polookrouhlý baštovitý výběžek, obsahující zřejmě studnu. Vedle něho se nacházela nová brána s hlavním portálem a brankou pro pěší, dnes s romantickými ostěními. Do starší přední části jádra se od jihovýchodu vstoupilo novou branou v boční hradbě. Tu posléze tvořil plochostropý průjezd v přízemí nového stavení. Zrušení původní brány umožnilo uzavření západní části vstupního nádvoří příčnou zdí a jeho přestavbu na přední palác. Obytná plocha starého paláce byla zvětšena rizalitem vystupujícím do nádvoří při západní hradbě a k celé protilehlé straně nádvoří se přiložila další plochostropá, nejspíše provozní budova.


Valdek - prosinec 2002

V prosinci 2002 byl cílem naší cesty Valdek, ukrytý v hlubokých brdských lesích.

V Jincích jsme měli sraz s kamarádem Romanem. Vyrazili jsme pěšky přes VVP Jince, v té době ještě nebyl vojenský prostor zpřístupněn, takže naše cesta byla tak trochu „nelegální“. Byla to krásná procházka zpestřená nevšedními a tak trochu dobrodružnými zážitky. Hlavně na to, jak jsme dávali pozor, abychom někoho nepotkali a jak jsme se běželi schovat pokaždé, když jsme slyšeli vojenské vozidlo, se nedá zapomenout. Být přistiženi vojáky bylo to poslední, o co bychom stáli. Nejlépe se nám osvědčily vyvrácené smrky, jejichž husté zelené větve nám poskytovaly docela bezpečný úkryt, zatímco nás nic netušící vojáci míjeli. Cestou jsme si udělali i přestávku na jídlo, z batohu jsme vytáhli svačinu a k ní jsme si uvařili čaj ze smrkového jehličí. Pila jsem ho poprvé a byla jsem trochu skeptická, ale chutnal opravdu skvěle. Roman tahal z batohu zásoby jídla celou cestu a průběžně je likvidoval, říkali jsme si, že je bezedný Roman i ten batoh...

Musím přiznat, že když jsme přicházeli k hradu, působil na mě Valdek tak trochu magicky. Mezi stromy se daly rozeznat zdi, a čím jsme byli blíž, tím víc na nás všechno to tajemno dýchalo a my měli možnost nasávat to zvláštní kouzlo. Když jsme si zbytky hradu prohlíželi, s překvapením jsme zjistili, že dorazili další návštěvníci. Řekla bych, že i v době, kdy VVP nebyl přístupný, byla zřícenina hradu Valdek docela frekventovaným místem.

Bílou ani černou paní jsme nepotkali, třeba příště...

 

Krásné a zajímavé fotografie Valdeku:

 

https://www.galleryworld.net/turisticke-lokality/brdy/valdek/default.aspx

https://foto.bornet.info/thumbnails.php?album=49&page=1