Třeboň - město

 

 

Jedním z nejkrásnějších jihočeských měst je bezesporu Třeboň.

Počátky města sahají do poloviny 12. stol., kdy na jedné ze stezek, procházející širokým pohraničním hvozdem, vznikla malá osada či jen pouhý dvorec.

Celé rozlehlé jihočeské území dostal od krále výsluhou podnikavý Vítek z Prčic, první známý člen později rozvětveného rodu Vítkovců.

Z r. 1280 je už zpráva o existenci farního kostela v Třeboni a kolem r. 1300 lze předpokládat městské opevnění, zesílené zvenčí vodním příkopem.

K r. 1341 se označuje jako město a od r. 1366 se objevuje i její český název.

V tomto roce se vlastníky Třeboně a přilehlého panství stali páni z Rožmberka, za nichž město nabylo na významu a rozmachu. Již následujícího roku zde založili klášter, r. 1376 udělili Třeboni právo měst královských a r. 1378 mu vzmohli od krále Karla IV. výsadu na dovoz soli. Petr a Jan z Rožmberka založili r. 1384 na nově vznikajícím předměstí v místech dnešního cípu rybníka Svět špitál pro 17 chudých a o rok později Jan zřídil při obci menší chudinskou nadaci.

Koncem 14. stol. se město opevňovalo už zděnými hradbami a příkopem. Toto opevnění spolu se zesíleným hrádkem a s bažinatým okolním terénem vytvářelo z Třeboně téměř nedobytnou pevnost. Tak tomu bylo i v husitských válkách, kdy hradba odolala několikerým útokům, i když město samo utrpělo mnoho válečných škod.

Obrat k lepšímu nastal teprve na sklonku 15. stol., kdy rožmberské panství bylo schopno rozvinout novou hospodářskou politiku. Vok z Rožmberka, který dlouhá léta trvale přebýval v Třeboni, se r. 1480 postaral, aby král povolil městu trh na den sv. Jakuba a Filipa se sedmidenním trváním. Růstu města prospělo také ustanovení cechu krejčovského (1481) a ševcovského (1484) i nařízení krále Vladislava II., aby všichni formani jedoucí z Budějovic a Krumlova do Jindřichova Hradce jezdili pouze přes Třeboň (1480).

Do popředí pozornosti měšťanů náleželo zakládání rybníků a vaření piva. V první čtvrti 16. stol. bylo zdokonaleno dosavadní městské opevnění postavením druhé hradební zdi, druhého příkopu a vnějšího valu. V obou pásech hradeb byly postaveny dvě nové brány, dvojitá Svinenská a vnější Novohradská.


R. 1551 se ujal vlády nad rožmberským majetkem Vilém z Rožmberka, významný politik i hospodář. R. 1566 dosáhl u církevní vrchnosti zrušení třeboňského kláštera pro jeho celkový úpadek a ujal se nemalých klášterních statků. Získáním Jakuba Krčína z Jelčan do rožmberských služeb nastala nová éra budování a rozkvětu. Krčínovy hospodářské reformy zasáhly i město Třeboň a jeho nejbližší okolí. Založení velkého rybníka těsně u města padlo za oběť Svinenské předměstí se špitálem a kostelem sv. Alžběty i nedlouho před tím vzniklé tzv. Nové Město. Zlatou stoku, jež dosud obtékala město po straně západní a severní, přeložil Krčín na stranu jižní a východní.

Pozdější stavba největšího českého rybníka Rožmberka se samotného města bezprostředně nedotkla, oba tyto velkolepé podniky se však v hospodářství a životě města odrazili. Nastal příliv lidí, vzkvétal obchod i řemesla, objevily se nové domy na místě dosavadních dřevěných nebo hrázděných. K nové výstavbě domů však přispěl především požár, který vypukl v Třeboni r. 1562 a zničil 48 měšťanských domů.

R. 1569 byla do náměstí nedaleko radnice zanesená desetiboká kamenná kašna. Téhož roku byla přebudována Břilická brána, Svinenská brána obdržela svou dnešní podobu, Jan Vlach vybudoval nově Hradeckou bránu.

Po smrti Vilémově r. 1592 se ujal vlády nad celým rožmberským dominiem jeho mladší bratr Petr Vok, poslední člen rodu. Byl nucen odprodat císaři Rudolfu II. krumlovské panství a odstěhovat se s celým svým dvorem r. 1602 trvale do Třeboně.

V souvislosti s rozšiřováním zámku byla zrušena Břilická brána a nahrazena dnešní Budějovickou bránou. Mezi obě brány bylo vystavěno na městských hradebních zdech dlouhé křídlo, zvané potom stavením "dlouhé chodby".

Do té doby nejšťastnější období města bylo narušeno vpády pasovských vojsk biskupa Leopolda r. 1611. Aby zachránil město i kraj před obsazením a zplundrováním, obětoval Petr Vok rožmberský stříbrný poklad na vyplacení Pasovských.

Nedlouho potom, 6.listopadu 1611, Petr Vok na třeboňském zámku zemřel. Rožmberský majetek přešel dědictvím na Švamberky. R. 1618 zachvátil velký požár značnou část města (83 domů i s radnicí a Hradeckou bránou).

V nastalých bělohorských událostech Petr ze Švamberka r. 1620 náhle zemřel. Švamberského panství se zmocnil král Fridrich Falcký, který obsadil i Třeboň svým vojskem, jemuž velel Angličan John Sayton. Císařské vojsko hned v dubnu 1620 zaútočilo na město, které útoku odolalo, celé předměstí však bylo zcela vypáleno. Při dalších útocích císařských město se stavovskou posádkou dlouho odolávalo, až v březnu 1622 se muselo vzdát pro úplné vyhladovění. Celý Švamberský majetek byl zkonfiskován a třeboňské panství si ponechal sám císař.

Třicetiletá válka přinesla Třeboni i okolí nesmírné utrpení. Město bylo ožebračeno kořistnickým císařským generálem Marradasem a velkými výdaji na vojenské posádky. Strašnému moru r. 1640 padla za oběť většina jeho obyvatel. R. 1660 se novými vlastníky třeboňského panství stali Schwarzenberkové, v jejichž držení zůstalo až do našeho století.

Třeboň se jen pomalu zotavovala z válečných ran a zaostávala i po stránce hospodářské.

Zhoubné požáry v letech 1686-1723 znovu zjizvily město. Do jeho znovuvýstavby však rušivě zasáhl další velký požár v r. 1781, jenž strávil 71 domů, kostel s opatstvím a radnici s věží. Přestavba městských domů probíhala v duchu barokním.


Oživení jinak poklidného života města přinesl rušný rok 1848. Na počátku 50. let se z Třeboně stalo okresní město a sídlo některých dalších úřadů. Ve druhé polovině 19. stol. došlo k četnějším přestavbám měšťanských domů, rušení loubí a městského opevnění.

Po první světové válce byl převeden téměř celý hospodářský majetek Schwarzenberků na stát. Město obdrželo lázeňský statut. Na severním okraji rybníka Svět otevřeno r. 1975 nové sanatorium Aurora. Historické jádro města prohlášeno v r. 1976 městskou památkovou rezervací.

Neodmyslitelnou součástí Třeboně je honosný renesanční zámek.

V centru městské památkové rezervace je protáhlé náměstí T.G.Masaryka, na něm radnice a řada městských domů, vybíhá sem i jedno křídlo zámku. Z městského opevnění dochovány bašty viditelné z hráze rybníka Svět, zbytky hradeb (např. u starých lázní), Hradecká brána, Svinenská brána, nedaleko ní  Novohradská brána (vlevo od ní Pivovar Regent Třeboň), v sousedství zámku brána Budějovická. Na straně Budějovické brány je při hradbách zámecký park, na opačné straně historického centra protéká pod hradbami Zlatá stoka.


Zámek v Třeboni

 

Renesanční zámek stojí na jihozápadní straně historického centra města.

V těchto místech dříve stával panský dvorec, později přestavěný na kamenný hrádek, poprvé zmiňovaný roku 1374.

Z r. 1395 pochází první zmínka o hrádku jako zámku, když v něm sídlili někteří z nových vlastníků, pánů z Rožmberka. Oldřich z Rožmberka přestavěl v 50. letech 15. stol. třeboňský hrad, který byl již před tím místem politických schůzek i jednání protipoděbradské a katolické Jednoty strakonické.

Další rozšíření hradu se uskutečnilo za Voka a Jindřicha z Rožmberka v poslední čtvrti 15.stol. a v první čtvrti 16.stol. Vok z Rožmberka se roku 1479 ujal vlády nad rožmberským majetkem a vybral si Třeboň za své sídlo. Podstatně rozšířil budovu v dnešním severozápadním nároží a Jindřich z Rožmberka nechal přistavět východní a západní křídlo.

 Oboje úpravy hradu byly pohlceny pozdějšími přestavbami prováděnými za Viléma z Rožmberka. Po požáru roku 1562 probíhaly náročné přestavby přeměňující postupně hrad v renesanční zámek.

Začaly v r. 1565 a prováděl je stavitel Jan Vlach. Přestavba probíhala do r. 1575, západní trakt byl prodloužen na jih, na něj navazoval spojovací trakt s bránou a věží a tím bylo uzavřeno vnitřní nádvoří. Stavitelem Antonínem Ericerem byly vytvořeny neokázalé budovy s hladkými stěnami, které na jižní straně oživoval rizalit věže, na vnitřní straně pak dvouramenné kryté schodiště, vedoucí ke vchodu jz. traktu.

Již r. 1598 došlo ke koupi bývalé radnice a tím pokračovalo rozšiřování zámku o vnější nádvoří. V následujících dvou letech provedl Domonik Cometta, vlašský stavitel usedlý v Českých Budějovicích, přestavbu jv. křídla a přístavbu západního výběžku při jeho sz. nároží.

Roku 1602 si Třeboň za své sídelní město vybral poslední vladař domu rožmberského Petr Vok, který sem přesídlil s celým svým dvorem.

Významné úpravy zámku spadají do období  jeho vlády.

Brzy po přestěhování Petra Voka do Třeboně pokračovaly práce na úpravách zámku vybudováním dvou společenských sálů zaklenutých vysokou zrcadlovou klenbou. Jedním z nich je světnice zvaná Dvořanská v přízemí právě dostavěné jv. části zámecké budovy. Její malířskou výzdobu ukončil malíř Tomáš Třebechovský v r. 1604. Stěny pokryl malovaným karmínovým závěsem se vzorem granátového jablka a nad něj umístil pás se 32 znaky a jmény dvořanů Petra Voka z Rožmberka.

Roku 1604 Petr Vok zakoupil dva domy vedoucí z náměstí ke klášteru, které nechal zbořit a v místě nechal vybudovat patrový dům pro obrazárnu a knihovnu. Stavba si vynutila zrušení původní tzv.Břilické brány. Později přistavěl dnešní Budějovickou bránu.

Mimo zámek byla v letech 1606-8 postavena mezi branami Svinenskou a Novohradskou rožmberská zbrojnice, která byla po sto letech přestavěna na pivovar Regent.

V letech 1606-1610 spojili budovu zámku s klášterem tzv. pavlačemi, postavenými na zdech městského opevnění. Na počátku 18.století byla tato pavlačová chodba nahrazena zděnou stavbou, tzv. Dlouhou chodbou.

Po smrti Petra Voka z Rožmberka získali Třeboň Švamberkové. Petr ze Švamberka zamýšlel postavit na jihovýchodní straně vnějšího nádvoří evangelickou modlitebnu, jejíž stavba však nebyla nikdy dokončena.Tyto stavební práce vedl italský stavitel Paolo Sarcelli. Již roku 1621 bylo třeboňské panství za spoluúčast na stavovském povstání zkonfiskováno samotným císařem Ferdinandem II.

 

Stavební činnost na zámku opět ožila za nových majitelů, kterými se roku 1660 stali Schwarzenberkové.

R. 1712 zhotovil Jan J. Světecký na vnějším nádvoří zámku kamennou kašnu s hlavou Turka, jemuž klove oči havran, podle návrhu Pavla Ignáce Bayera.

R. 1763 byla stavěna barokní budova v jz. cípu vnějšího nádvoří, vedle ní pak r. 1766 vystavěn nový úřednický dům zvaný Stökel, sloužící správě schwarzenberského panství.

V poslední čtvrtině 18. stol. namalovány sluneční hodiny v rokokovém rámování na vnitřní straně sev. brány do náměstí a další na vnitřní straně sev. zámeckého křídla (1795). V r. 1859-60 přestavba záp. křídla a jeho výběžku do zahrady.

Po pozemkové reformě ve 20. letech 20. století byla Schwarzenberkům vyvlastněna podstatná část jejich velkostatku. Z třeboňského panství jim zůstala pouze budova zámku, která byla v letních měsících pronajímána jako hotel.

Roku 1940 zámek zabralo gestapo. Po válce roku 1945 byla na zámek dosazena Národní správa a v roce 1947 byl zámek zestátněn.


V zámku je umístěna stálá expozice historie města Třeboně a třeboňského rybníkářství a zpřístupněny historické místnosti z doby posledních Rožmberků (též fraucimor, dvořanská světnice s malovaným rožmberským jezdcem a znaky).


Zámecký park

Plocha 6 ha, založen Petrem Vokem, obnoven r. 1680.

Zámecký park je oblíbené místo odpočinku třeboňských občanů, turistů i lázeňských hostů. Najdeme zde vzácné a cizokrajné dřeviny.  

Třeboňský zámecký park je zařazen v publikaci „Léčivá místa jižních Čech“.

Dodnes se zde zdržuje bílá paní Perchta z Rožmberka. 


Schwarzenberská hrobka

 

Od roku 1784 byli příslušníci hlavní větve schwarzenberského rodu pohřbíváni v nedalekém hřbitovním kostelíku sv. Jiljí, poprvé připomínaném v roce 1515. Ten však v druhé polovině 19. století byl již zaplněn a také nevyhovoval poměrně přísným hygienickým předpisům, které mimo jiné nařizovaly samostatné odvětrávání prostoru hrobky a balzamování těla před uložením do dvouplášťové rakve.

O výstavbu hrobky se zasadila kněžna Eleonora, manželka Jana Adolfa II. Schwarzenberga.


Původní projekt nové hrobky, která se nachází v parku při jihovýchodní straně rybníka Svět, navrhl významný rakouský architekt Johann Schmidt, který však nebyl dostatečně obeznámen s problematikou podloží a jeho návrh nebyl realizován.

Našel zde uplatnění knížecí stavitel F. D. Deworetzký, spolutvůrce přestavby zámku Hluboká. Podle vzoru italského Campa Santa navrhl dvoupodlažní budovu ve tvaru pravidelného šestiúhelníku v novogotickém slohu s monumentálním dvouramenným schodištěm a předsunutou věží, zdařile zasazenou do okolní parkové plochy. Z dálky vypadá, jakoby byla celá z kamene, ale ve skutečnosti byla postavena z cihel.

Schodiště vede ke vstupu do kaple. Pod vstupem do kaple se nachází vstup do hrobky. Kaple je zasvěcena Božskému Vykupiteli. Nachází se v ní novogotický  oltář z bílého pískovce, sádry a mramoru zhotovený sochařem Josefem Pokorným. Oltář je obrácen na jih místo na východ podle přání Schwarzenbergů, kteří chtěli mít vchod obrácen k Třeboni. Okenní skla jsou šedočerně zbarvená, šedou barvu tvoří leptaný vzor, domalovaný černým dekorem.

V hrobce je umělecky cenný mramorový sarkofág, který vytvořil Alexandr Trippel v roce 1789. Na třech deskách jsou zde vyryty texty smutečních telegramů, jež sem poslal císař František Josef.

Se stavbou bylo započato 14. července 1874 pod vrchním vedením Deworetzkého. Na stavbě hrobky se podíleli řemeslníci z celých jižních Čech a za dva a půl roku bylo prostavěno 251 tisíc zlatých.

Omítku cihelného zdiva tvořila směs starého hašeného vápna, říčního písku, sádry a vodního skla, které zajišťovalo impregnaci. Cihly byly páleny ve zvláštní  cihelně nedaleko na břehu Opatovického rybníka, při velmi vysokých teplotách, kdy docházelo k natavení pískových zrnek v cihelné hmotě, což jim zajišťovalo zvláštní rudohnědou barvu a vysokou tvrdost. Na ostění oken a dveří byl z Českého ráje a rakouských nalezišť dovezen mušlový vápenec.

Dne 29. července 1877 hrobku slavnostně vysvětil bratr knížete Jana Adolfa II., pražský arcibiskup Bedřich Schwarzenberg. V kryptě jsou rakve s ostatky zemřelých členů rodu.

Ačkoliv jsou v hrobce uložena těla Schwarzenbergů, jejich srdce se nacházejí ve zvláštních schránkách v Českém Krumlově s výjimkou srdce dcery kněžny Eleonory.


Vlastní hrobka se nachází pod úrovní terénu i hladiny rybníka Svět. Aby voda z písčité půdy neprosakovala základem stavby, byl okolo ní zřízen vzduchový kanál, široký 60 cm a hluboký 2 metry. Ten odvádí vodu od stavby a zajišťuje tak suché prostředí hrobky.
Hrobka Schwarzenbergů je jednou z architektonicky nejpozoruhodnějších památkových staveb jižních Čech.

V roce 1947 byla hrobka zestátněna na základě zvláštního zákona zvaného Lex Schwarzenberg. Důvodem nebyla kolaborace s Němci během druhé světové války jako v případě většiny dalších konfiskací v této době, ale příliš velký rozsah majetku rodu Schwarzenbergů. Proti zestátnění hrobky podala soudní žalobu dědička rodu Alžběta Pezoldová; okresní soud v Jindřichově Hradci žalobu zamítl. Po odvolání k Ústavnímu soudu však tento žadatelce 7. ledna 2009 vyhověl s odůvodněním, že zabavení hrobky představovalo porušení práva na ochranu rodinného života a vrátil případ zpět k okresnímu soudu.

V létě jsou v kapli pořádány večerní koncerty při svíčkách a pěvecká vystoupení, je zde výborná akustika, vystupoval zde například Spirituál kvintet, hrobka je přístupná.

Zakladatelka hrobky, kněžna Eleonora, se otevření hrobky nedočkala. Zemřela na Třeboni roku 1873 a byla do hrobky uložena až po dokončení stavby.

  

  


Lázeňství

Bertiny lázně

K léčení je využívána místní slatina - přírodní zdroj, jehož blahodárné účinky na lidské zdraví proslavily tyto lázně. Léčí se zde především bolesti páteře a kloubů, pooperační a poúrazové stavy a revmatická onemocnění.

Organizovaná lázeňská péče v Třeboni má svou tradici trvání více než 100 let.

První lázeňskou budovou byly tzv. Bertiny lázně při Zlaté stoce. Budova Bertiných lázní leží v těsné blízkosti městské památkové rezervace a Zlaté stoky, které patří do ekologicky atraktivního území chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

V r. 1883 použil místní učitel a kronikář Hucek k domácí léčbě rašelinu z blízkého okolí, úspěšná léčba lákala další pacienty. Na břehu Zlaté stoky, s výhledem do rozsáhlých luk s lesnatým horizontem, postavil lázeňskou budovu (Bertiny lázně) a tak byl položen základ třeboňského lékařství.  

Koncem roku 1909 se stala majitelkou lázní Rosalie Vlčková. Fakt, že tehdy poskytovaná lázeňská péče nebyla určena prostým lidem, potvrzuje cena jedné slatinné koupele - činila 16-21 korun rakouské měny. V roce 1939 Rosalie Vlčková prodala lázně městu Třeboň. Byla provedena rekonstrukce lázeňské budovy a léčebných zařízení a provoz byl obnoven 30.6. 1940. Od roku 1941 sloužila budova lázní jako ubytovna pro evakuované německé děti. Koncem druhé světové války byl v objektu lázní zřízen lazaret pro maďarské vojáky a po osvobození v roce 1945 sloužilo zařízení jako lazaret sovětské armády.

Lázeňský provoz byl opětovně zahájen v roce 1946. V roce 1948 byly k dosavadní budově přičleněny objekty hostince "Na novém světě" a obytný dům Státních lesů a statků zvaný Rambouskovna. Správu lázní vykonávaly Čs. státní lázně a zřídla v Praze.

K 1.1. 1957 byla vytvořena lázeňská organizace Československé státní lázně Třeboň, kterou tvořily Čsl. státní lázně Třeboň, Čsl. státní lázně Bechyně a Čsl. státní lázně Vráž u Písku. Ke vzniku organizace byla lůžková kapacita v Třeboni 57 lůžek. V průběhu let 1957-64 dochází ke generální přestavbě a rozšíření lázní, byly vytvořeny podmínky i pro rozvoj ambulantní péče.

Původně městské lázně jsou významným dokumentem rozvoje socialistického zdravotnictví od roku 1948. Stát nabyl výsadního práva k lázeňskému a zřídelnímu majetku, léčebná péče byla zpřístupněna širokému okruhu obyvatelstva a v roce 1951 začleněna do jednotného systému léčebně preventivní péče.

V roce 1960 obdrželo město Třeboň lázeňský statut. Lázeňská zařízení již uvítala řadu vzácných hostů z oblastí veřejného, politického i kulturního života a v léčebnách bylo léčeno mnoho nemocných s chorobami pohybového ústrojí jak z tuzemska, tak i ze zahraničí

Aurora

Malá kapacita lázeňských ústavů pro léčení revmatických onemocnění v poválečném Československu vedla k rozhodnutí rozšířit kapacitu lázní právě v Třeboni výstavbou nového lázeňského sanatoria. Rozhodujícím faktorem byly nevyčerpatelné zdroje sirnoželezité rašeliny a současně krásná krajina. Samotná výstavba trvala téměř dvacet let. V r. 1960 získala Třeboň statut lázeňského města a 7. 11. 1975 bylo otevřeno nové lázeňské sanatorium Aurora.

Nachází se na západním okraji jihočeského města v klidném prostředí rozsáhlého parku při severním břehu rybníka Svět. Specializuje se na léčení poruch pohybového aparátu, revmatických chorob, poúrazových a pooperačních stavů a celkovou rekondici těla i mysli.

Hlavní léčebnou metodou jsou slatinné koupele a zábaly a dále pak bylinné, uhličité či perličkové koupele, vířivé lázně horních a dolních končetin, skotské střiky, elektroléčebné a světloléčebné procedury, pohybové terapie, masáže, parafínové zábaly, kryoterapie, akupunktura, inhalace, oxygenoterapie, plynové injekce, floating.

Propojením jednotlivých částí objektu byl vytvořen celek, splňující podmínky pro celoroční provoz pro optimální naplňování potřeb pacientů. V průběhu roku 1983 byl připojen k sanatoriu objekt krytého rehabilitačního bazénu, sauny, tělocvičny a solária. Tak byl vytvořen moderní lázeňský celek v Třeboni, kde se denně podrobuje lázeňským léčebným procedurám ve formě ústavní i ambulantní péče 600 - 700 pacientů.