Rabštejn nad Střelou

Rabštejn leží nad pravým břehem řeky Střely, na ostrohu ohraničeném strmými svahy, 7,5 km severovýchodně od Manětína. Město se nachází uprostřed přírodního parku Horní Střela.

Rabštejn je neobyčejně zajímavým turistickým místem s pozoruhodnými památkami zasazenými v unikátním přírodním terénu. Městečko je tvořeno prakticky pouze jednou ulicí, rozšiřující se v náměstíčko. Je položeno ve strmém svahu nad řekou, a proto již ve středověku musel být přes její dravý tok vybudován most - z větší části je zachován dodnes. Do dnešní doby se zachovaly poměrně značné pozůstatky středověkého hradu - okrouhlá věž a části hradeb. Vzhledem ke své dominantní poloze jsou prakticky nepřehlédnutelné. (hrad byl obýván asi do roku 1524). Na počátku 18. století bylo vybudováno modernější zámecké stavení a hrad byl opuštěn. Zámek je dnes nepřístupný. Ve městě je však zajímavá a mimořádně dochovaná i původní architektura měšťanská.

Rabštejn získal status města v roce 1337 a dnes je považován za nejmenší historické město v České republice.


Fotogalerie: Rabštejn nad Střelou

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000009-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000010-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000011-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000012-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000013-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/a000014-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/rabstejn001-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-rabstejn-nad-strelou/rabstejn002-jpg1/

—————

—————


Historie

První písemná zmínka o Rabštejně pochází z roku 1269, kdy byl ve vlastnictví rodu Milhosticů. Po roce 1321 koupil rabštejnský statek od Lidéře z Rabštejna Oldřich Pluh, předek významného rodu Pluhů z Rabštejna. Přestavěl zpustlý hrádek na významné šlechtické sídlo a založil na předhradí opevněné městečko, kam přivedl obyvatele z nedalekých vsí. Oldřich Pluh také Rabštejnu vymohl 21. září 1337 pražské městské právo.

V držení rodu Pluhů Rabštejn dlouho nezůstal, neboť Oldřichovi synové se roku 1357 postavili proti císaři Karlu IV., který povolal proti Rabštejnu vojsko. Bratři poddali a přistoupili na panovníkův požadavek, aby mu hrad prodali. Karel IV. si byl vědom, že hrad má pro okolní krajinu velký význam, a chtěl jej mít ve svém majetku. Císař na něm často pobýval a výnosy z něho daroval své manželce Elišce Pomořanské. Zároveň Karel IV. udělil v roce 1375 městečku právo vybírat clo na významné obchodní cestě. Roku 1397 postoupil Karlův syn Václav IV. hrad Benešovi Čertovi z Hořovic jako zástavu. Později se tu střídají různé šlechtické rody.

V roce 1419 se Rabštejna zmocnil Jindřich Plavenský, dále hrad získali synové Beneše Čerta, ale již v roce 1428 se jako jeho držitelé uvádějí bratři Bušek a Jan Calta z Kamenné Hory. Na jejich žádost obnovil král Jiří z Poděbrad roku 1461 právo na clo a nařídil kupcům procházet Rabštejnem pod trestem zabavení zboží. Když Bušek Calta roku 1433 zemřel, stal se poručníkem jeho nezletilého syna Jana Burian z Gutštejna. Poté držel Rabštejn 9 let král Vladislav II. a udělil městečku další privilegia - právo týdenního a výročního trhu a červenou pečeť. Prvně jsou také zmiňovány zdejší břidlicové lomy, když měšťané dostali od krále horu na lámání břidlice, která byla použita mimo jiné při stavbě a opravách pražského chrámu sv. Víta, Prašné brány a Karlštejna a vyvážela se i do ciziny.

Vladislavův syn Ludvík Rabštejn roku 1518 zastavil Šlikům. Lorenc Šlik hrad opravil a po požáru v roce 1532 tu postavil nové hradní stavení. Na jedné části tohoto hradu byl však postaven nový zámek, v jehož zdech je patrné zdivo z 16. století. Lorenc Šlik postoupil hrad svému bratrovi Jeronýmovi. Po jeho smrti roku 1566 zdědil Rabštejn syn Jáchym. Rabštejnské zboží však bylo stále majetkem krále a Šlikové ho měli pouze v zástavě.

Od roku 1564 drželi Rabštejn Švamberkové, ale v roce 1574 jej postoupili Šebestiánu Šlikovi. Výměnou s císařem Rudolfem II. získal Šebestián roku 1577 místo Rabštejna Bečov. Již po roce 1578 však Rudolf II. prodal zdejší zboží Jaroslavu Libštejnskému z Kolovrat a Jiříku Kokořovcovi na Šťáhlavech a na Žluticích. Tak se Rabštejn stal opět svobodným zbožím. Od roku 1584 byl Rabštejn zcela v držení Libštejnských.

Krátce se stal majitelem i Albrecht z Valdštejna, ale po jeho smrti připadl opět královské komoře. Od roku 1638 vlastnil Rabštejn Leonard Helfried z Meggau. V té době v městečku získal převahu německý živel a také se zde usadily první tři židovské rodiny. K panství tehdy patřilo městečko a 12 vesnic. Rabštejn zasáhla třicetiletá válka - v roce 1653 se zde připomíná pouze 12 domů obydlených a 14 spálených. Vnučky Leonarda Helfrieda Rabštejn v roce 1665 prodaly hraběti Janu Šebestiánovi z Pöttingu. Pöttingové se zasloužili o opětovný vzestup městečka. Založili klášter servitů, u městských hradeb vyrostla loretánská kaple a dřevěný městský špitál a na části hradní ostrožny dal roku 1705 Janův syn František Karel postavit barokní zámek, neboť starý hrad byl již sešlý.

František Karel z Pöttingu prodal v roce 1714 Rabštejn Františku Josefu Černínovi. Po jeho smrti koupila panství roku 1733 Anna Barbora Krakovská z Kolovrat. Od ní jej v roce 1748 získal Maxmilián Václav Lažanský, jenž držel i nedaleký Manětín. Lažanští přeměnili své hlavní sídlo Manětín množstvím monumentálních sochařských děl v perlu českého baroka a ve stejném stylu zkrášlili i tvář Rabštejna. Na jižní straně zámeckého areálu byl také v letech 1766 - 1767 postaven kostel Panny Marie Sedmibolestné. Nový kostel se stal po zrušení kláštera servitů v roce 1767 farním a původní farní kostel sv. Matouše, který stával mezi dnešním kostelem a zámkem, byl roku 1787 zbořen.

Význam Rabštejna postupně klesal. Vzdálenost od centra panství i stísněný sídelní prostor bránily rozvoji průmyslu i další zástavby. Obyvatelstvo se živilo nevýnosným zemědělstvím a řemesly, mezi nimiž vyniklo zvláště tkalcovství - roku 1836 zde bylo na 20 stavů. Kromě běžných řemesel zde byly i dvě dílny na malování hracích karet. Poslední šlechtickou majitelkou až do roku 1945 byla Terezie Seilern-Aspang, rozená Lažanská.

Vzhledem k převaze německého obyvatelstva se Rabštejn stal v roce 1938 součástí Sudet a musela odejít část místní české menšiny. Spolu s ní městečko opustily i poslední dvě židovské rodiny a zakončily tak téměř 300 let dlouhou historii rabštejnské židovské komunity. Zároveň byl z náměstí odstraněn pomník Tomáše Garrigue Masaryka. Konec války přinesl odsun německých obyvatel a brzy také ztrátu městského statutu. Po dokončení odsunu již nebyl Rabštejn plně dosídlen a počet obyvatel dosahoval pouze jedné pětiny předválečné hodnoty. Malebnost městečka předurčila jeho postupnou přeměnu v rekreační sídlo. Rabštejn se nadále vylidňoval a ztratil tak i své postavení samostatné obce. Od 1. července 1980 je částí města Manětína.

Jedinou útěchou kdysi hrdému královskému městu, které dnes obývá pouhých 25 stálých obyvatel, bylo obnovení Masarykova pomníku po roce 1989 a vyhlášení historického jádra městskou památkovou zónou 10. září 1992.