Nečtiny

Obec Nečtiny - obec v severozápadní části okresu Plzeň-sever.

V roce 2002 získala obec 1. místo v 8. ročníku soutěže o titul Vesnice roku.

Za dlouhé období vlády šlechtických rodů se zachovala řada památek, z nichž mezi nejvýznamnější patří novogotický zámek, rodinná hrobka rodu Mensdorf-Poilly, barokní kostel sv. Jakuba Většího stojící nad Nečtinami. Za zmínku stojí i nečtinská renesanční radnice.

Romantický zámek Nečtiny se stylovými novogotickými věžemi je dominantou obce Nečtiny. Zámek obklopuje park s velkým rybníkem a na kopci nad ním se tyčí zříceniny hradu Preitensteina.

 

Nečtiny jsou jednou z nejstarších obcí Plzeňského kraje, první zmínky o ní jsou už z roku 1169 v listině Vladislava II. Ves tehdy náležela vladykům z Nečtin, prvním doloženým majitelem byl jakýsi Předota, jehož potomci užívali jméno Bavorové ze Strakonic. Původní sídlo panstva bylo ve tvrzi nad vsí, z ní se však nic nedochovalo, s výjimkou kostela svatého Jakuba Většího (v 18. století byl kostel barokně upraven). Na konci 13. století Bavorové panství prodali králi Václavu II. a od té doby byli majiteli čeští králové, kteří však velmi často dávali Nečtiny do zástavy různým šlechtickým rodům.

 

Proto také přechází Nečtiny na Oldřicha Pluha, který byl finančníkem Jana Lucemburského. Ten jako držitel i blízkého Rabštejna ve 30. letech 14. století staví na kopci asi 1 km jižně od vsi hrad  Preitenstein nazývaný pro svou rozlehlost dříve Breitenstein (česky široký kámen). Nahrazuje jím původní menší tvrz a hrad se stává střediskem menšího panství, k němuž vedle městečka patřilo i několik okolních vsí a rozsáhlé lesy. Obec ležela na spojnici mezi Prahou a Norimberkem, hrad měl strategický a vojenský význam – střežil důležitou zemskou stezku.

Oldřich také získává pro Nečtiny městská práva. Nečtiny s Preitensteinem vykupuje zpět ze zástavy kralevic Karel. Dle pozdějšího zákoníku Maiestas Carolina sice neměly být již zastavovány, ale k zástavám panství, městečka či hradu docházelo i nadále. Ze známějších držitelů můžeme jmenovat Zbyňka z Kočova. V době husitských válek na hradě sídlil, byl to zapřisáhlý nepřítel husitů a zachránce Plzně – podařilo se mu totiž do obleženého katolického města propašovat potraviny a tím Plzeň zachránit před dobytím. Za husitských válek nebyl hrad nikdy dobyt. R. 1434 nákladně opravil hrad. Při sporu s Petrem Bradou z Nekmíře byl však hrad pobořen a městečko vypáleno. Nečtiny opět poklesly na pouhou ves.

Roku 1441 získává Nečtiny rod Gutštejnů. Obnovují hrad Preitenstein, z něhož učinili své hlavní sídlo. Po sporech s králem r. 1506 se Gutštejnové bouří a jako podrobení musí za trest vrátit Nečtiny královské komoře. Teprve roku 1511, po husitských válkách zcela zničené Nečtiny, král Vladislav Jagellonský povyšuje opět na městečko, a to včetně obnovy jeho městských práv.

Obnovené městečko Nečtiny se za Ferdinanda I. dostává opět do zástavy. Nový držitel Hanuš Pluh z Rabštejna zakládá navíc pod Preitensteinem další sídlo Nové Městečko, které získává městská práva.

Po Hanušovi smrti dědí Nečtiny synovec Kašpar, který však stál v čele odboje proti Ferdinandu I a po prohře musel uprchnout. Majetek mu byl zkonfiskován v roce 1547 a Nečtiny byly vypáleny.

 V letech 1549 - 1623 vlastní nečtinský statek Gryspekové z Gryspachu. V té době je statek svobodný, šlechtický. Florián Gryspek drží od r. 1557 dědičně i hrad.

Preitenstein zaujímal celý plochý vrchol strmé hory. Měl poměrně důkladné opevnění se třemi pásy hradeb a třemi branami. Plošina byla rozdělena na dvě části – větší část na východě byla obehnána vysokou zdí a k ní byly přistavěny budovy. Byla to vojenská stavba, která byla uzpůsobena i k tomu, aby zde mohlo přezimovat početné vojsko. Z hradu se dochovaly rozsáhlé zříceniny, hlavně obvodové zdi s výklenky po baštách a zdi paláce s velkým klenutým prostorem a chodbou vedoucí do sklepních místností. Ostatní stavby připomínají dnes jen prohlubně v terénu. Z hradu, resp. z hory, na níž leží, je výhled na zámek, který byl později založen naproti Preitensteinu. Mezi hradem a zámkem je údolí s rybníkem, jenž má hráz zpevněnou kořeny stromů.

 

 

Gryspekové staví pod hradní zříceninou nový jednoduchý renesanční zámek jako své vedlejší sídlo a zakládají rybník. Při novém panském sídle byl vybudován i rozsáhlý zámecký park. V 1. polovině 17. století se panství ujal Adam Václav Kokořovec z Kokořova a k zámku přistavěl jednokřídlou barokní budovu v barokním slohu. Roku 1839 zámek koupil hrabě Emanuel Mensdorf-Pouilly a jeho rod byl držitelem Nečtin až do roku 1945. Celý objekt byl v letech 1855 - 1858  radikálně přestavěn ve stylu anglické romantické novogotiky, přibylo také nové křídlo s kaplí a velkou třípatrovou věží. Součástí zámku je i rodinná hrobka Mensdorfů. Po roce 1945 zde sídlilo zemědělské odborné učiliště a historický objekt byl užíván jako škola a internát pro žáky.

V roce 1964 zámek vyhořel, bylo zničeno dřevěné obložení stěn, vykládané stropy, nábytek i dveře, ušetřena zůstala jen hranolová věž a kaple, ve které se dnes pořádají svatební obřady. Zámek byl renovován (i když poněkud necitlivě – plechová střecha) a nyní slouží jako školící a ubytovací zařízení Západočeské univerzity.

Dominantu zámku tvoří hranolová věž. Stavba je zdobena trojúhelníkovými štíty s cimbuřím a nárožními věžičkami, které zámku dodávají romantický vzhled. Součástí je rozsáhlý volně přístupný anglický park s rybníkem. Za průčelím zámku se nachází kašna s plastikou. Celý areál zámku a parku působí velmi romanticky.


Fotogalerie: Nečtiny

/album/fotogalerie-nectiny/a000001-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-nectiny/a000002-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-nectiny/a000003-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-nectiny/a000004-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-nectiny/a000005-jpg1/

—————

—————