Písek

Podnětem pro založení Písku bylo nerostné bohatství v podobě zlatonosného písku. Patrně již od konce 12. století stála rýžovnická vesnice na pravém břehu řeky Otavy. Vzniklá osada se jmenovala „Na Písku“. Později se z osady stala trhová ves s kostelem sv. Václava.

Václav I. nechal r. 1243 nedaleko osady na skalnatém břehu založit hrad a město Písek. Vlastní budování je již zásluhou jeho syna Přemysla Otakara II., který ve městě často přebýval a který okolo roku 1254 založil hrazené královské město s královskou mincovnou.

Město nebylo založeno jen pro těžbu zlata. Mělo zároveň ochraňovat Zlatou stezku, která v těchto místech překračovala Otavu, a také být základnou královské moci. Díky těžbě zlata i čilému obchodnímu a výrobnímu ruchu město rychle vyrostlo. Všechny hlavní budovy vznikly společně s opevněním snad v průběhu pouhých dvou desetiletí, to byla doba rozkvětu Písku, který tehdy patřil k nejpřednějším městům v království a dosáhl významu, jenž se již nikdy neopakoval.

Jan Lucemburský propůjčil městu městská práva Starého Města pražského (právo vybírat mýto, osvobození od cla a mýta, mílové právo, zřídit solný sklad, obilnice – největší v Čechách v té době, …). V Písku krátce pobýval jak Jan Lucemburský, tak i Karel IV., který potvrdil Písek jako hlavní město Prácheňského kraje. Král Václav IV. do města často zajížděl a byl posledním panovníkem, který sídlíval na zdejším hradě. Od 14. století bylo město centrem rozsáhlého kraje, který se nazýval Prácheňský.

V letech husitských válek hrál Písek významnou roli mezi obránci kalicha, stál již od počátku na straně reformního hnutí. Písečtí se jako jedni z prvních hlásili k Jednotě táborské. Během husitství byl ve městě častým hostem Jan Žižka. R. 1532 zachvátilo město veliký požár, který poničil velkou část města.

Počátek třicetileté války znamenal pro Písek katastrofu. Po pražské defenestraci roku 1618 se Písek přidal na stranu stavů. To mělo za následek vypálení píseckých předměstí a okolních vesnic císařskými oddíly v březnu 1619. V průběhu třicetileté války bylo město několikrát dobýváno a pokaždé dobyto. Během každého dobytí bylo město vypáleno a obyvatelstvo téměř vyvražděno, naposledy 30. září 1620, kdy ho císařští vojáci zcela zničili, a obyvatelstvo z velké části zahynulo.

Roku 1623 byl dosazen jako správce města císařský generál Martin de Huerta, který pomocí tyranie obyvatelstva začal Písecké obracet na katolickou víru a celkově má na svědomí ožebračení města. Rok po správcově smrti bylo město opětovně ustanoveno jako krajské město a roku 1641 mu byly navráceny některé královské výsady, ale s výslovným dodatkem, že je může využívat jen katolická část města. Počátkem 18. století došlo k finančním problémům města a k řádění moru v okolí. Jako projev díku, že bylo město uchráněno morové vlny, nechali Písečtí vystavět na Malém náměstí mariánské sousoší.

Od 19. století město zcela změnilo svou tvář. Vystoupilo z hradeb, na předměstích vyrostly celé ulice nájemních domů, na radnici zvítězila čeština, vznikly kulturní instituce a spolky a Písek byl nazýván městem škol a studentů i Mekkou houslistů. Stalo se též vyhledávaným letoviskem a oblíbeným cílem turistů.

Koncem 19. století prošel Písek průmyslovým rozvojem, byla zde založena, papírna, tabáková továrna a v okolí města se stavěly komunikace. Roku 1875 byl Písek spojen železnicí s Prahou. Roku 1884 bylo založeno městské muzeum a v roce 1887 zavedl Písek jako třetí město v Čechách elektrické osvětlení obloukovými lampami Františka Křižíka. Následujícího roku byla uvedena do provozu městská vodní elektrárna. V tomto období byl Písek krajským městem Prácheňského kraje, ale vinou vzdálenosti od hlavní železniční tratě se nestal významným městem.

Historické centrum Písku je nyní vyhlášeno městskou památkovou zónou.

Virtuální prohlídka Písku

https://www.virtualtravel.cz/pisek.html

 


Kamenný most

(neoficiálně také Jelení most nebo Starý most)

Nejstarší dochovaný most v Čechách (o primát nejstaršího mostu ve střední Evropě zápasí s kamenným mostem v Řezně v Německu, který byl celý stržen při povodni a znovu postaven), vystavěný patrně ve 3. čtvrtině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. v gotickém slohu. První písemné záznamy o mostu však pocházejí až z roku 1348, kdy se o něm zmiňuje Karel IV. Zajímavostí je, že byl stavěn na suchu. Až po jeho dostavbě byla řeka uměle převedena do nového koryta, které procházelo pod mostem.

Je dlouhý 110 metrů, široký přes 6 metrů a na obou březích byl zakončen obrannými věžemi, které se ovšem nedochovaly. První se zřítila roku 1768 během povodně a druhá byla úmyslně stržena kvůli nárokům na dopravu roku 1825. Most stojí na 6 pilířích a je tvořen 7 oblouky. Jeden z krajních oblouků je větší než zbylé. Tento oblouk byl určený k proplouvání vorů. Most je vyzdoben pískovcovými replikami barokních plastik ve čtyřech sousoších. Sousoší Kalvárie pochází z 18. století, kříž s Kristem měří 6 metrů. Dále zde můžete vidět sochy Panny Marie, Maří Magdalény a apoštola Jana. Dále sousoší Jana Nepomuckého s dvěma anděly a sochy sv. Anny a sv. Antonína Paduánského.

Z důvodů stáří mostu došlo v letech 1994 - 1996 ke generální rekonstrukci mostu. Do začátku rekonstrukce fungovala přes most autobusová doprava. Bylo rozhodnuto o restaurování barokních soch a nahrazení replikami. V r. 1995 došlo k ukotvení základů do skály pod řekou, díky tomu vydržel nápor vody při povodni v roce 2002. Povodeň jej poškodila, ale již po několika měsících byl opraven a opět upoutává pozornost a vyvolává nadšení turistů, kteří do Písku zavítají. 

Při povodni voda servala z mostu barokní sochu anděla a většinu kamenného zábradlí. Voda v době největší kulminace dosahovala až 2 metry nad vozovku a z mostu bylo možno pozorovat pouze kříž s Kristem a části soch. Již 2 dni po povodních byl vybaven provizorním dřevěným zábradlím a znovu otevřen pro veřejnost. Při následné rekonstrukci byl zabezpečen proti dalším povodním. Stržené komponenty byly vyloveny z řeky a znovu nainstalovány, nalezla se i většina dobových kamenů na zábradlí. Oprava mostu byla provedena díky veřejné sbírce, která se spontánně po povodni rozeběhla a pomohla tak městu most rychle opravit, aby se opět mohl honosit touto nejznámější píseckou památkou.

 

 


Zatímco při povodních v roce 2002 kříž s Kristem vydržel, orkán Kyrill jej zlomil a strhl do Otavy. Potápěčům, se podařilo najít kříž i s 80 kg vážící cínovou sochou v kalné vodě ve vzdálenosti šedesát metrů od mostu, uprostřed proudu, a ve spolupráci s hasiči jej vylovili. Socha Krista je téměř nepoškozená, jedinou újmou jsou škrábance vzniklé dřením o dno. Trnová koruna byla považována za ztracenou, ale byla objevena později.

Během restaurátorských prací objevil restaurátor historické dokumenty. Jednalo se o zprávu sochaře Karla Vlačihy o opravě kříže z let 1897-1899. Dále pak výtisk Rudého práva a další zpráva o rekonstrukci (z let 1957-1959) a vzkaz budoucím generacím.

Dne 18. března 2008 došlo k osazení kříže na most. Restaurátor Robert Ritschel pracoval na kříži půl roku. Zatímco originál uměleckého díla z roku 1791 bude v budoucnu vystaven v expozici barokního umění ve Sladovně, most bude zdobit pouze kopie.

Most je národní kulturní památkou. V roce 2007 bylo rozhodnuto, že se most bude oficiálně jmenovat Kamenný most v Písku, čímž skončil dlouholetý spor o název památky.

 


Hrad

Byl zbudován v raně gotickém slohu v polovině 13. století písecko-zvíkovskou stavební hutí pro českého krále Přemysla Otakara II. Hrad byl dostavěn roku 1306. Měl obranný a i reprezentativní charakter. Václav IV. zde vydává první česky psanou listinu.

Během staletí přišel hrad o všechny tři věže a ze čtyř původních křídel se zachovala pouze část křídla západního nad řekou Otavou, v níž je přístupný velký gotický sál vyzdobený kopiemi fresek z roku 1479.

Roku 1509 hrad zakoupila obec písecká. Po velkém požáru roku 1509 velká část města včetně hradu byla silně poškozena a hrad se v roce 1547 uvádí jako pustý.

Části hradu byly v minulosti upraveny na pivovar a též na vojenská kasárna. V 19. století došlo k sesuvu a byla zcela zbořena východní část, na jejímž místě vyrostla radnice. Poslední dochovanou částí hradu je bývalý královský palác s rytířským sálem.


Prácheňské muzeum

V areálu hradu sídlí dnes Prácheňské muzeum s rozsáhlými regionálními sbírkami. V tomto muzeu je ojedinělá expozice těžby zlata. Vchod do muzea je skrz bránu písecké radnice z Velkého náměstí.

Muzeum bylo založeno již roku 1884, kdy ještě sídlilo v různých objektech po městě. Roku 1902 byla budova hradu opuštěna vojskem a prostory byly dány do dispozice muzea.

V roce 1984 bylo muzeum na osm let uzavřeno, kdy během této doby proběhla generální rekonstrukce celého areálu muzea. V roce 1990 obdrželo muzeum přívlastek Prácheňské.


Městská elektrárna

Městská elektrárna v Písku je nejstarší veřejnou fungující hydroelektrárnou v Čechách. Byla zřízena po úspěšné demonstraci osvětlení centra města obloukovými lampami ing. Františkem Křižíkem 23. června 1887. Písek se stal prvním městem v Čechách, kde bylo instalováno stálé veřejné elektrické osvětlení. O rok později byla pro potřeby rozšířeného osvětlení zbudována elektrárna. Byla oficiálně spuštěna po předchozím téměř ročním počátečním zkušebním provozu 31. srpna 1888 v prostorách tehdejšího Podskalského mlýna. Zpočátku dynamo pohánělo vodní kolo na spodní vodu, v roce 1901 jej nahradily dvě Francisovy turbíny.

V roce 1994 město po delší přestávce uvedlo stará rekonstruovaná zařízení do provozu a elektrárna opět vyrábí elektrický proud. Od roku 1997 je v elektrárně zřízeno muzeum osvětlení a vodních motorů a je častým cílem turistů. Dnes patří do seznamu kulturních památek.