Manětín

 

Zachovalý barokní zámek stojí v městečku Manětín, které je pro množství barokních památek a soch nazýváno barokní perlou západních Čech. Manětín se nachází asi 35 km na sever od Plzně. Z oken zámku lze obdivovat barokní sochy rozmístěné na náměstí. Jejich obličeje jsou namířené na 1. patro zámku, aby se obyvatelé zámku mohli jejich krásou kdykoliv pokochat.

 

 

 

U zámku se nachází zámecký park, který navazuje na obnovenou francouzskou barokní zahradu.

Na místě dnešního zámku stál ve středověku pravděpodobně gotický hrad, který v 16. století nechali tehdejší majitelé panství pánové z Hrobčic přestavět na renesanční zámek. Dnešní barokní podobu získal manětínský zámek v roce 1712 za Václava Josefa Lažanského a jeho ženy Marie Gabriely. Manětín předtím postihl 22. září velký požár a přestavba zámku byla vlastně nutností. Požár postihl kostel sv. Jana Křtitele, školu, přes polovinu měšťanských domů a zámek. Poté byla zahájena radikální přestavba, architektem, který projekt vedl, byl Tomáš Hafenecker (1669-1730). Zámek byl výrazně rozšířen. Byla vystavěna dlouhá podélná patrová budova půdorysu písmene L s přilehlým hospodářským dvorem, tvořící celou jižní stranu náměstí. Protáhlé průčelí je členěno třemi vstupními portály. Na západní straně je zámek spojen krytou chodbou s kostelem sv. Jana Křtitele.
Charakter náměstí se barokní přestavbou zcela změnil. Dosavadní svah byl uměle vyrovnán trojicí vysokých teras, ozdobených kašnami, galerií barokních soch, sousoší a váz.

 


Zámek byl po roce 1945 jako konfiskát přidělen Státním statkům a lesům. Stal se sídlem ředitelství lesního závodu, byly zde i byty jeho zaměstnanců. V roce 1959 byly zámecký sál a místnost, kde původně bývala knihovna, opět zpřístupněny veřejnosti.   

Od 1. ledna 2002 byl manětínský zámek s areálem parku prohlášen Národní kulturní památkou. V současné době je v péči plzeňského pracoviště Národního památkového ústavu.

 

  


Zahrada a park

 

K zámecké budově přiléhá zahrada, doložená již roku 1604. Byla zřízena patrně v souvislosti s přestavbou tvrze na renesanční zámek za Hrobčických. V předbělohorském období u zámků bývají zakládány zahrady. Hlavním požadavkem už není obranyschopnost, ale pohodlí.

 



Po požáru v roce 1712 nejprve dochází k renovaci budov, poté přišla na řadu zahrada. Byla zde uplatněna charakteristická zahradní kompozice vrcholného baroka.
Počátkem 19. století byl v prostoru jižně od Manětínského potoka upraven park v anglickém přírodně-krajinářském stylu. Byl zde zřízen rybníček s vlastním náhonem, poustevna a altán na umělém vrchu. Okrasná zahrada s barokními prvky při zámku zůstala nadále samostatným celkem.

 



Po roce 1945 byl park devastován, např. velký oválný bazén v centru zahrady byl zavezen. V 90. letech 20. století začala částečná obnova jeho barokní podoby, rámcově podle stavu v roce 1790. Postupně byly odstraněny ploty a kůlny po bývalých zámeckých nájemnících, vykáceny některé stromy a keře a vyčištěn velký oválný bazén v centru zahrady.