Lomy Amerika

Historie

Těžba vápence v lokalitě Amerika má dávnou historii. Těžba je historicky doložena od dob Jana Lucemburského a zejména pak Karla IV. Byla však prováděna pouze příležitostně a mnohdy s velkými přestávkami. Těžil se zde kámen pro zdění budov i pro sochařské a umělecké práce.  V průběhu dalších let je zde z nálezů zbytků malých šachtových pecí, doloženo využívání zdejší suroviny pro výrobu páleného vápna, které se odtud v plachtami krytých vozech rozváželo nejen po Českých zemích, ale i do Rakouska a Německa. Také je doloženo používání vápenců z Mořiny jako redukčního činitele v šachtových pecích na tavení železné rudy. Stále se však jednalo o aktivity nárazové, při kterých byla namáhavým ručním způsobem dobývána malá ložiska vysokoprocentních vápenců, což dokládají pozůstatky po této činnosti v regionu.

Nejstarší písemný doklad o řádném povolení dobývání, od kterého datujeme skutečně průmyslové využívání zdejších ložisek je ze 4. 12. 1890. Dostal jej Gottfried Bächer, který na jeho základě zahájil v roce 1891 těžbu.  Povolení k dobývání prodal v roce 1898 Pražské železářské společnosti, která již vlastnila kladenské železárny i uhelné a železorudné doly.
V počátcích se opět jednalo o namáhavou ruční práci, neboť "vrtání" děr pro uložení náložky trhaviny se provádělo poklepem paličkou na tyč, opatřenou na jedné straně břitem pro narušení horniny a kaleným dříkem pro úder paličkou na straně druhé. Tyčí se při práci postupně otáčelo, čímž se vytvářel kruhový profil "vývrtu". Nabíjelo se černým střelným prachem a roznět se prováděl pomocí rozbušky a doutnáku. Odstřelená hornina se nakládala ručně, vidlemi či lopatou do vozíků - "huntů", které se tlačily na stanovené náraziště. (Zajímavostí jsou dochované informace o tom, že pracovní nářadí sice kupoval majitel lomu, ale zaměstnanec musel jeho hodnotu uhradit srážkami ze své mzdy.)
Nadměrné kusy se rozbíjely palicemi o váze 5 - 7 kg, nasazenými na pružných dřevěných násadách. Z náraziště se podle místních podmínek seřazené vláčky dopravovaly k sypání do vagónů buď samospádem, tažným lanovým zařízením a víme, že v lomu na Holém Vrchu tahal vláčky kůň. O objemech těžby z prvních několika let nejsou dochovány spolehlivé údaje. Velikost těžby je známa od roku 1903 kdy byla asi 140 tis. tun za rok. Potom postupně rostla až na cca 275 tis. tun v roce 1908.

S rozvojem stavebnictví a průmyslu po I. sv. válce stoupla poptávka po kvalitním vápenci. V té době již pravděpodobně existovalo několik mělkých lomů, jako např. "Starý lom u Kozolup", odkud se kámen odvážel povrchovými cestami.

Došlo k významnému pokroku při dobývání. Začaly být používány pneumatické vrtné stroje, které podstatně zvýšily produktivitu vrtání a snížily namáhavost práce. Ovšem k zásadním změnám došlo po roce 1930, kdy začaly být používány drtiče na drcení nadměrných kusů a třídiče na rozdělení podrcené suroviny na frakce podle účelu jejich použití. Začaly se postupně používat výkonnější vrtné stroje, z malých ručně tlačených vozíků se přešlo na nákladní automobily s narůstajícím užitečným obsahem a tím přepravovaným množstvím materiálu. A tento trend trvá dodnes.   

Po druhé světové válce došlo ke znárodnění Pražské železářské společnosti a celý komplex přešel do řízení Báňského ředitelství v Nučicích. Postupně došlo k vyčerpání těžitelných zásob železné rudy a k přesunu zaměření těžby do oblasti stavebních aktivit. Mořina byla potom součástí Rudných dolů a hrudkoven Ejpovice, později se stala součástí státního podniku Rudné doly Příbram. V této době vlivem velkého rozvoje stavebnictví se zde vyrábělo pouze stavební kamenivo, převážně pro potřeby pražské aglomerace.

Vedle technického zdokonalování těžby, drcení a třídění, začal být  kladen důraz i na ochranu zdraví zaměstnanců a na péči o životní prostředí. Technologické linky byly vybaveny postupně odsávacím a odprašovacím zařízením.
V roce 1993 byl závod Mořina zprivatizován - získaly ho České energetické závody (dnešní ČEZ, a.s.) jako surovinovou základnu kvalitního vápence pro připravované odsiřování elektráren. Protože se v průběhu výstavby odsiřování zjistilo, že podsítná část drceného vápence nebude pro něj vhodná, založil ČEZ, a.s. společně s tehdejší firmou Pragocement (dnešní Českomoravský cement a.s.) v roce 1994 dnešní společnost - LOMY MOŘINA spol. s r.o.
Záměrem společníků bylo racionální využití zdejších ložisek kvalitních vápenců, jako chemické suroviny s tím, že ČEZ, a.s. bude pro své potřeby využívat frakce nad cca 30 mm, a cementárny podsítnou frakci pro výrobu cementu. Pouze chemicky nevhodné vápence byly uvažovány k prodeji jako stavební kamenivo.
V souvislosti s přípravou dodávek pro odsiřování, došlo k modernizaci strojů a zařízení, a tím ke zvýšení  jeho výkonnosti a spolehlivosti.
Na provoze Mořina bylo nutno provést generální opravu vlečky včetně rozšíření kolejiště nádraží na Mořině. Dále bylo nutno vybudovat novou expedici pro nakládku vagónů včetně velkoobjemových expedičních zásobníků. Současně došlo k modernizaci rozhodujících dobývacích i svozových mechanizmů a úpravárenských linek. Je možno konstatovat, že vývojem bylo dosaženo technologické úrovně, odpovídající současným potřebám dobývání a úpravy kameniva.


Pověst o Hagenovi...

Nejznámější  pověstí je asi ta o nacistickém vrahovi Hansi Hagenovi, který se ukrývá ve štolách, náhle se vynořuje ze štol a vraždí posledního dobrodruha ve skupince a zase mizí beze stopy.

Podle některých se po válce schovával v spletitém bludišti štol, podle jiných je to jen legenda...

V jedné ze štol se nachází studánka, u níž byl v louži krve nalezen bajonet s vyrytým jménem Hans Hagen. Blízko je traverza, na kterou prý Hagen věšel své oběti a na které se nakonec oběsil i on sám. Kdo na ni třikrát zabouchá a vyřkne: Hagene, vem si mě!, do roka zemře.

Takže...  až se budete toulat tajemnými štolami, pozor na Hagena....!


O Americe...

 

Oblast nese jméno Amerika ne proto, že staré lomy připomínají kaňony z filmů o Divokém západu, ale proto, že vápenec se zde těžil "americkým" systémem - vybudovala se štola, prorazil otvor na povrch a těžený kámen pak padal přímo na vozíky ve štole.

 Po ukončení těžby zbyly opuštěné a pomalu zarůstající lomy, ve kterých je nádherně čistá hluboká voda, a kilometry tajemných podzemních štol a jeskyní.

Tohle všechno láká nejenom trampy, ale také přírodovědce. O toto území se začali zajímat geologové, paleontologové, botanikové, ekologové i speleologové. Někteří provádějí odborný výzkum, jiní hledají romantiku a najdou se i "hledači pokladů".

Amerika je významným paleontologickým územím, nejvýznamnějším zimovištěm netopýrů ve středních Čechách, lokalitou s přírodními jeskyněmi.

Dále se tato oblast ukázala jako vhodná pro potápění, cvičí se tu i potápěči záchranných služeb. Líbí se tu i nudistům.

Tuto oblast si oblíbili také filmaři, natáčely se tu filmy i pohádky (Limonádový Joe, Malá mořská víla).

V oblasti na východ od vápenky, tj. mezi obcemi Mořina a Bubovice, se nacházejí 4 lomy, lom Velká Amerika a Mexiko, dále pak Lom u Kozolup (Sluneční lom) s Půlnočním lůmkem.
Oblast západně od vápenky začíná Azurovým jezerem (toho času odkaliště pro vápenku), pokračuje Zasypaným lomem a Střelnicí až do blízkého lesa, kde se ukrývají poklady jako Malá Amerika, Liščí lom, Želva, Modlitebna, Podkova, Jižní kříž, Pusťák, Šamoťák, Červený a Černý lom, Supí lom, Soví ráj, lom Kamensko a Malé Kamensko, to vše propojené soustavou štol.


Velká Amerika

 

Pro veřejnost je bezpochyby nejatraktivnější  -  impozantní  vápencový  lom, kolmé stěny a na dně jezero s blankytně modrou hladinou. Žádný popis nevystihne onu drsnou krásu, pro kterou se Velké Americe říká český Grand Canyon.

Oficiální těžařský název lomu byl Lom Východ nebo také Amerika Východ. Je přes 800 metrů dlouhý a v průměru přes 150 metrů široký. Stěny lomu padají do hloubky okolo 60 metrů. Dno lomu leží v nadmořské výšce 322 metrů. To je ovšem zatopeno jezerem. Jeho hloubka je v západní části max.10 metrů, v části východní až 12 metrů. Jezero má překrásně modrou a čistou vodu, v které se daří rybám a několika druhům raků. Barva vody je způsobena odrazem oblohy a obsahem uhličitanu vápenatého. Koupání zde je opravdu jen pro otužilce nebo potápěče v neoprenu, kteří se zde potápějí i o vánocích.

 Lom byl původně zřejmě soustavou několika menších lomů, později spojených těžbou v jeden celek. Lom je jedním z nejstarších a také nejdéle dobývaným, těžba zde skončila v roce 1963 po zřícení části jižní stěny. Uvažované obnovení těžby v první polovině 90. let minulého století, kdy se měl lom v jižní stěně prohloubit až o sto metrů se naštěstí nekonalo. Stěny lomu jsou kvůli velmi kolmě uloženým vrstvám vápence velmi nestabilní.

Velká Amerika samozřejmě láká množství lidí, mnozí z nich sestupují do lomu nepříliš složitým, ale přesto nebezpečným slezem v západním koutě lomu. Snadnější východní slez byl odstřelen. Nejjednodušší přístup je tunelem na třetím patře ve východní části lomu.

Lom je hojně využíván filmaři (Limonádový Joe, Akumulátor a naposledy Babylon s Vin Dieselem v hlavní roli, po kterém tu zbylo přemostění v místě brodu). Narazíte zde také na potápěče, cvičící záchranáře atd. Lokalita stále láká množství dobrodruhů a tomu také odpovídá řada smrtelných zranění v této oblasti.


Mexiko

Oficiálně nazývaný lom Amerika Západ nebo také Trestanecký lom. Další synonyma jsou Deštivý lom nebo Shniloušák. Dno lomu v úrovni 335 m n.m.

Lom je oddělen úzkou šíjí od sousední Velké Ameriky, s kterou měl být podle původních těžebních plánů spojen. Nejbezpečnější cesta na dno lomu je Vodní štolou z Velké Ameriky, ovšem zde jsou zamčená vrata. Vodní štola spojovala Mexiko a Velkou Ameriku pro automobilovou dopravu (široká a vysoká štola).  Jediné přístupové místo je na západní stěně, kde musíte zdolat  strmou stezkou dolů, a odtud pak s lanem dolů po téměř kolmém srázu (13m).

Mexiko má trojúhelníkový tvar s velmi příkrými, místy takřka stometrovými stěnami. Dno lomu bývá zatopené v závislosti na počasí, jen dvě jezera jsou stálá. To západní má hloubku kolem 3 metrů, východní místy až 6 metrů.

Dno je poměrně obtížně přístupné a také to přispělo k temné historii lomu. Obecně se ví, že zde v letech 1949 - 1953 byl komunistický lágr pro politické vězně. Právě kvůli snadné ohlídatelnosti únikových cest bylo k jeho zřízení vybráno právě Mexiko. Ovšem 400 politických vězňů nebylo první nedobrovolné osazenstvo. Již za války si zde odpykávali trest někteří borci z pražské galerky, po ní zase váleční zajatci z východní fronty, převážně Němci. Političtí vězni vzpomínají hlavně na brutálního dozorce Pytlíka, který ovšem stejnou funkci vykonával již za protektorátu...

 


Sluneční lom

Severně od těchto lomů se nachází třetí velký lom - Sluneční lom. Velký dnes už jen rozlohou protože dno je z větší části zasypáno. Původně bylo 375 metrů nad hladinou moře. Lom se oficiálně nazýval Lom u Kozolup, dalším názvem je Kouřící lom. Nejzajímavější je zde hladká jižní stěna, zbytek těžebního patra v západním koutě lomu a množství fosílií. Lom je významným paleontologickým nalezištěm, proto je prohlášen přírodní památkou.


Malá Amerika

Lom Školka, lom Rešna, Nákladový lom
Je to druhý největší lom (z těch nepoužívaných) v této oblasti, který si pořád udržuje svou krásu.

Nachází se v lesích západně od vápenky.

Dno lomu v nadmořské výšce 348 m. Téměř celé dno (až na "ostrov") pokrývá jezero, k němu se dá dostat JZ sestupovou stezkou anebo svážnou štolou z Hlavní sběrné štoly - Andělskými schody, ve východní části lomu. Z prvního nejmenšího okna mířícího vzhůru vede "Stezka smrti", kudy se dá za sucha vylézt nahoru.