Fotogalerie: Kokořín

/album/fotogalerie-kokorin/kokorin004-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/kokorin003-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/a000017-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/a000018-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/a000019-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/a000020-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/a000021-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/kokorin005-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/kokorin007-jpg/

—————

/album/fotogalerie-kokorin/kokorin008-jpg/

—————

—————


Kokořín

Počátky Kokořína nejsou písemně doloženy, ale o tom, že jako pustnoucí, už dávno neobývaný a císařem zapovězený hrad šel téměř z ruky do ruky, je dokladů víc než dost.

Vystavět jej nechal pravděpodobně ještě ve druhé čtvrtině 14. století Hynek Berka z Dubé. První písemná zmínka pochází z roku 1427, kdy jej vlastnil Aleš Škopek z Dubé.

Bydlení na hradě si vyzkoušela řada svobodných pánů. Když ho však v 16. století získal Hynek Beřkovský ze Šebířova, dospěl k názoru, že obývat hrad už není tak pohodlné, jak bývávalo, a postavil ve vsi novou gotickou tvrz, kam se i se svou rodinou přestěhoval. Jeho dcera Dorota nechala již v roce 1545 zapsat hrad do nově vzniklých zemských desek jako „pustý“ a tohoto přívlastku se Kokořín už nezbavil. Protože nebyl snad po celých 200 let od svého založení opravován, chátral, až zpustl natolik, že již nebyl způsobilý k bydlení. Kromě toho byl hrad těžko přístupný a nepohodlný.  

Roku 1610 vlastnil hrad Rudolf II., který jej koupil za 96 tisíc kop grošů míšenských od Adama Tobiáše Hrzána z Harasova, aby jej jeho bratr Matyáš o rok později za 75 tisíc kop grošů míšenských zase prodal do rodiny Berků z Dubé a Lipého. Václavu Berkovi z Dubé byl ale za jeho účast na stavovském povstání po bitvě na Bílé hoře veškerý majetek zkonfiskován, takže se Kokořín opět dostal do vlastnictví Komory královské. Od ní jej nejspíš za zásluhy, neboť zaplatil jen 20 tisíc z vypočítaných 260 tisíc zlatých rýnských, dostal hrabě Adam z Valdštejna. Chvíli byl jeho majitelem i Albrecht Valdštejnský. Pustnoucí hrad si ke svému majetku na začátku 17. století připočetli také Habsburkové, aby jej Ferdinand II. roku 1636 zase obratem daroval Janu Boeckovi, „císařskému generálu“. O tom, že byla Habsburkům chátrající ruina trnem v oku, svědčí zapsání hradu Kokořín Ferdinandem III. po třicetileté válce mezi tzv. hrady prokleté a zákaz hrad opravovat a jakkoli udržovat.

Svobodní pánové z Bubna nechali v roce 1715 na severní straně poplužního dvora vystavět nový barokní zámek a gotika byla nadobro ponechána svému osudu. Přesto hrad roku 1740 koupil hrabě František Karel Swerst – Špork. Jeho dcera Barbora O´ Reillyová jej pak prodala roku 1807 kněžně Terezii Windisgratzové. Později hrad ještě krátkou chvíli vlastnili velkostatkáři Josef a Marie Jírovi.

V období romantismu se zřícenina se svým okolím stala inspirací mnohým našim umělcům. Koncem minulého století celou oblast, včetně zříceniny hradu, koupil pražský podnikatel Václav Špaček. Rozhodl se, že v okolí Kokořína vybuduje zařízení pro rekreaci a turistiku. Proto v letech před první světovou válkou opravil hrad, a po válce postavil rekreační zařízení, koupaliště a tenisové kurty v údolí pod ním. Interiéry hradu jsou romantizující ukázkou bydlení. Ochozem po cimbuří se dá celý hrad obejít a návštěvníci mohou vystoupit i na hradní věž, odkud je pěkný výhled do údolí.

I když komunisté na základě zákonů o pozemkové reformě po roce 1950 hrad vyvlastnili, byl po šestapadesáti letech opět navrácen rodině Špačkových. Záměrem Václava ani jeho syna Jana, který v obnově středověkého sídla po smrti otce pokračoval, nebylo opravit hrad proto, aby se v něm dalo opět bydlet. Měl být k dispozici všem, kteří se do zdejších končin vydávali podobně jako Karel Hynek Mácha, Vilém Kandler, Antonín Mánes, nebo J. R. Prayer rekonstruovat historii ze svých romantických představ. Tedy třeba i vám.


Okolí hradu

Kokořínsko – to není jen hrad, ale i nádherná příroda CHKO plná pískovcových skal a různých útvarů, krásné louky a spousta turistických tras, ze kterých si vybere každý.

Pokličky

 

 

Přibližně 5 km od hradu Kokořín, nad Kokořínským dolem, se nachází Pokličky, až 12 m vysoké pískovcové útvary.

Tyto skalní objekty jsou výsledkem pozvolného selektivního zvětrávání pískovce. Horní vrstvu, která je odolnější vůči povětrnostním vlivům, tvoří v šířce až 1m slepenec železitého pískovce, který chrání sloup měkčího pískovce s příměsí jílu vespod.

Eroze, která dala těmto podivným, obrovitým útvarům vzniknou, i nadále pokračuje. Je tedy pravděpodobné, že se jejím působením nohy Pokliček natolik oslabí, až se jednoho dne zřítí.

 


My jsme se zůstali pod hradem Kokořín ve veřejném tábořišti v údolí Kokořínský důl, jímž protéká říčka Pšovka, a odtud jsme chodili na procházky krásnou přírodou po okolí. Je tu všude spousta skalnatých roklí, stinných údolí a pískovcových skal obroušených do nejrůznějších tvarů. Prohlédli jsme si Pokličky, Hlavu a žábu, Faraóna, navštívili jsme Mšeno – za vidění stojí Městské lázně (voda ze skalního pramene vás zaručeně za parného dne ochladí). Také jsme se zajeli podívat na Vrátenskou horu (najdete v sekci Rozhledny) a na hrad Houska (sekce Hrady).