Fotogalerie: Karlštejn

/album/fotogalerie-karlstejn/karl2-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl004-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl005-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl007-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl008-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl009-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl010-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl011-jpg1/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl13-jpg/

—————

/album/fotogalerie-karlstejn/karl14-jpg/

—————

—————


Hrad Karlštejn

 
  

Karlštejn, dříve nazýván také Karlův Týn je středověký hrad, tyčící se nad levým břehem Berounky na vápencové skalní ostrožně (316 m n. m.), asi 16 km jihovýchodně od Berouna, uprostřed CHKO Český kras. Centrum stejnojmenné obce je vzdálené asi 1,5 km od hradu. V okolí se nacházejí vinice a hluboké, většinou listnaté lesy. Strmou uličku ke hradu vroubí obchody se suvenýry.

Tento vrcholně gotický hrad zaujímá mezi českými hrady zcela výjimečné postavení. Nevznikl jako správní centrum panství nebo královské sídlo, ale od počátku byl určen jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů. Pojmenován byl po svém zakladateli Karlu IV., českém králi a císaři Svaté říše římské.


Zakladatel hradu

     

Karel IV. se stal českým králem po smrti svého otce Jana Lucemburského. V roce 1347 byl korunován spolu s první manželkou Blankou z Valois. Pro tuto příležitost nechal vyrobit královskou Svatováclavskou korunu (dnes je v katedrále sv. Víta na Pražském hradě). Sedm představitelů veřejného života České republiky má po jednom klíči ke komnatě, ve které je uložena. Někteří z nich musí k otevření zámku pokleknout. Koruna je vyrobena z čtyřiadvaceti karátového zlata a váží dva a půl kila. Zdobí ji devatenáct safírů, čtyřiačtyřicet spinelů, rubín, třicet smaragdů a dvacet perel. I kdyby byl klenot prodejný, cenu by vám nevypočítali. Historická hodnota zdaleka převyšuje práci středověkých zlatníků s materiálem dohromady. Vyčíslitelná je cena repliky, uložené v karlštejnské klenotnici – přes milion korun.

Středověké označení našich zemí, Země Koruny české, vzniklo v témže roce, v němž byl založen Karlštejn. Česko bylo tenkrát na vrcholu slávy. Zasloužil se o to jedenáctý český král, král lombardský a arelatský, král a císař římský a hrabě lucemburský, náš Otec vlasti – Karel IV. Byl to panovník vzdělaný a moudrý, uměl německy, francouzsky, latinsky, italsky a (poté, co se vrátil od francouzského dvora, kam byl poslán na výchovu) i česky. Avšak není tak docela pravda, že byl Karel IV. mírumilovné povahy a nevedl žádnou válku. Miloval rytířské zápasy a turnaje a účastnil se jich i poté, co ho za „chování neodpovídající královské důstojnosti“ pokáral papež. Buď jak buď, zemím Koruny české se po jeho smrti už nikdy nevedlo tak dobře.

Karel IV. byl na svou dobu vysoký, měřil celých 173 cm. Měl svalnatou, robustní postavu, takže připočteme-li fakt, že ve svých rukách soustředil moc nad celou Svatou říší římskou, není divu, že po něm ženy šílely. Měl celkem čtyři manželky, z nichž se nejvíce proslavila Alžběta Pomořanská. Byla prý neobyčejně silná a železné pruty dovedla ohýbat holýma rukama. O tom, jak měla svého muže ráda, vypráví Jaroslav Vrchlický ve veselohře Noc na Karlštejně. Nemůžeme mít králi za zlé, že se tak rychle po smrti jedné manželky vždy oženil znovu. Tenkrát šlo o moudrý politický tah: což není lepší dostat nová území věnem, než kvůli nim vést svůj lid do války?!


Historie hradu

 

Karlštejn byl vybudován českým králem a římským císařem Karlem IV. jako místo pro uložení královských pokladů, především sbírek svatých relikvií a říšských korunovačních klenotů, později zde byly uchovávány české korunovační klenoty. Slavnostního zahájení stavby dne 10. 6. 1348 se spolu s Karlem IV. účastnil i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Stavba probíhala mezi lety 1348–1357. V roce 1355 již Karel IV. pobýval na hradě, dohlížel na jeho dostavbu a výzdobu interiérů, především hradních kaplí. Stavebně byl hrad dokončen v roce 1365, kdy byla vysvěcena Kaple sv. Kříže ve Velké věži. Obranný systém hradu byl založen na výhodné poloze a systému manů, kteří za poskytnuté výhody měli hrad v případě potřeby bránit, či na něm vykonávat jiné služby.

Z majestátného, vrcholně gotického hradu čiší, že ho dal postavit pravověrný křesťan. Jeho působivé stupňovité uspořádání hradních budov symbolizuje jeruzalémskou Svatou horu s chrámem na vrcholu. Středověká kosmografie považovala Jeruzalém za střed světa, tak snad Karel IV. chtěl, aby se Karlštejn stal středem Svaté říše římské.

Jednotlivé architektonické prvky hradu jsou stupňovitě uspořádány podle významu, který jim Karel IV. přikládal. Architektonická posloupnost hradu začínala od nejníže položených provozních částí Předhradí, Studniční věže a Purkrabského paláce. Dále pokračovala mohutným pětipodlažním Císařským palácem a nad ním stojící Mariánskou věží. Stavba hradu vrcholila na nejvyšším místě skalního ostrohu samostatně opevněnou 60 m vysokou Velkou věží s kaplí sv. Kříže, kde byly uloženy relikvie a říšský korunovační poklad. Od počátku husitských válek zde pak byly z bezpečnostních důvodů s krátkými přestávkami téměř 200 let uloženy korunovační klenoty českých králů a archív český.

Do roku 1421 žili na Karlštejně králové a hrad vzkvétal. Nějakou dobu tu byly uschovány říšské korunovační klenoty spolu s českými.

Ale pak nechal bratr Václava IV. Zikmund římský poklad odvézt a česká koruna jej následovala na počátku třicetileté války, 22. června 1619 byly korunovační klenoty z rozhodnutí direktorů odvezeny na Pražský hrad. S vývojem vojenské techniky byla totiž obranná funkce hradu shledána již jako nedostatečná. Král Zikmund také odvezl část pokladů pryč ze země, část padla na žold hradní posádce. Ukázalo se, že strach o bezpečnost klenotů byl nemístný. Husiti obleželi všechny vršky kolem Karlštejna a vrhali sem kameny, sudy s hořící smůlou i fekáliemi, ale nedostali se ani na nádvoří. Švédové prorazili k Velké věži, ale její opevnění neprolomili. Výzdoba kaple sv. Kříže utrpěla spíš kvůli obráncům než nepřátelům. Vojáci odsud odcizili spoustu cenností, aby si zajistili přísun zásob do hradu.

Stavebně byl hrad po roce 1480 upraven pozdně goticky, v poslední čtvrtině 16. století potom renesančně v době Rudolfa II. dvorním architektem Ulriccem Aostallissem. Avšak od roku 1619, kdy byly české korunovační klenoty odvezeny pryč, začala stavba chátrat. Při revizi zemského zřízení roku 1625 císař Ferdinand II. zrušil úřad karlštejnských purkrabí, neboť pozbyl své funkce. Poklad putoval do Vídně, aby se v roce 1867 vrátil na původní místo, kde byla Svatováclavská koruna uložena – do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Hrad byl převeden do užívání českých královen. V roce 1626 císařovna Eleonora Karlštejn zastavila Janu Kavkovi z Říčan, ten nechal z hradu odvézt vybavení a zbylé relikvie. 17. a 18. století znamenalo úpadek hradu, některé jeho prostory hrozily zřícením. Byl zpravidla pronajímán do soukromých rukou, nějaký čas tu byla sýpka a skladiště. R. 1755 byl Marií Terezií darován Ústavu šlechtičen v Praze. Ten však hrad využíval pouze jako centrum hospodářské správy pro okolní statky. Hrad i nadále chátral.

Na konci 18. století se o chátrající hrad s tajemnou atmosférou začali zajímat umělci. Snad na jejich popud sem v roce 1812 přijel císař František I., který pak věnoval peníze na jeho opravu.  S velkolepou rekonstrukcí se ale začalo až o čtyřiasedmdesát let později, v r. 1886. Vedl ji arch. Josef Mocker v duchu purismu, což znamená, že se snažil obnovit původní gotický vzhled hradu na úkor všech – i těch povedených – pozdějších přestaveb a úprav. Karlštejn dostal nové střechy a s nimi dnešní charakteristický vzhled. Od r. 1918 je hrad ve vlastnictví státu a je zpřístupněn veřejnosti. V roce 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.


Části hradu

 

 

V současnosti je hrad jedním z nejnavštěvovanějších hradů v Česku.  Ve svých zdech každý rok vítá statisíce návštěvníků.

Přístupné jsou prostory Císařského paláce, Velké a Mariánské věže a Studniční věž s 80 m hlubokou studnou, k zajímavým interiérům patří Rytířský sál s kaplí sv. Mikuláše, Královská ložnice, Audienční síň, Sál předků s portrétní galerií českých panovníků, Hodovní síň a Hradní pokladnice v Mariánské věži. Od června 2008 je oficiálně otevřeno třetí patro Velké věže, které je doplňováno historickými předměty a zbraněmi. Návštěvníci navíc uvidí model hradu z ptačí perspektivy.

Studniční věž

 

 

Nejnižší „patro“ hradu tvoří Studniční věž se studnou. K věži se schází po schodišti z hlavního nádvoří. V minulosti se ve spodním studničním areálu nacházela pekárna a prádelna. Ze dvora se vstupuje do vlastní Studniční věže, kde je zachován unikátní čerpací mechanismus v podobě šlapacího kola, uvnitř kterého chodili lidé. Otáčením se vytahoval či spouštěl 70ti litrový okov na vodu a celý proces trval cca 10 minut. Vlastní studna má tvar zužujícího se obdélníka. Na ní je nejzajímavější to, že vlastně žádnou studnou není. Kutnohorští havíři provrtali skálu téměř 80 metrů hluboko, ale na vodu nenarazili.

Spojili tedy jámu podzemní štolou s nedalekým Budňanským potokem, který obtéká hradní skálu na západní stěně, a shromažďovali vodu do cisterny. Jednalo se tedy o velký podzemní rezervoár pitné vody, nikoliv o studnu. O tom věděli po celá staletí jen král a purkrabí – v době obléhání hradu by totiž nebylo nic snadnějšího, než koryto potoka odklonit nebo (a to by bylo ještě efektivnější) vodu otrávit. Povídá se, že z důvodu bezpečnosti byli popraveni všichni dělníci, kteří na kanálu pracovali.

Od roku 1911, kdy byl na hrad zaveden vodovod, se studna nepoužívá. Přesto vodní sloupec ve studni dosahuje dnes asi 12 metrů.

Purkrabský palác

Purkrabství bylo v minulosti mnohokrát přestavováno, dnešní podoba pochází z přestavby na konci 19. století. V současnosti slouží správě hradu, slavnostním obřadům obecního úřadu a reprezentačním účelům.

Císařský palác

Palác sloužil v době Karla IV. a Václava IV. jako obydlí panovníka a jeho dvora. V prvním patře se nacházejí místnosti sloužící panovníkovu dvoru. Druhé patro obýval panovník. Nachází se zde Karlova ložnice a reprezentační prostory jako sál předků (Lucemburský sál) či audienční síň – nejlépe dochovaný interiér paláce s dřevěným kazetovým obložením. Z ložnice vede točité schodiště do prostor obývaných královnou a jejími dámami (fraucimorem).

 

DVOŘENÍNSKÁ SÍŇ

Předsíň rytířské síně. Místnost, která sloužila jako shromaždiště císařova doprovodu, byla ve 14. stol., podobně jako další interiéry, z důvodu zateplení obložena dřevěnými stěnami, o čemž svědčí i zde umístěný fragment kazetového obložení.
Na jižní stranu do údolí mívala síň čtyři okna ve velkém výklenku s obloukem, který byl uveden do původního stavu na konci 19. stol. Oblouk byl však uzavřen zasklenými dveřmi vycházejícími na prostranný balkón. Dnes je zde umístěn velký model připomínající podobu hradu ve druhé pol. 14. stol
.

MANSKÁ SÍŇ (RYTÍŘSKÝ SÁL)

Mezi okny zde stojí několik manských skříní, ve kterých mívali karlštejnští rytířští manové uloženou svoji zbroj. Dveře každé skříně byly opatřeny malovanými znaky rytířů a jejich jmény. Vedle kompletních skříní jsou zde zachovány i samostatné malované výplně dveří. Pod nimi jsou při stěně umístěny původní registrační skříně, v nichž byly na hradě uloženy důležité písemnosti.
Na východní straně prostorné síně je kaple sv. Mikuláše, umístěná v prostoru půlválcové věže. Nástěnné malby na stěnách kaple se nedochovaly, již na konci 16. stol. byly označeny jako značně poškozené, bez možnosti opravy. V 19. stol. byly nahrazeny dekorativní výmalbou celého prostoru, později zakrytou, která se nyní bude postupně obnovovat. Na oltáři kaple stojí gotická socha sv. Mikuláše z doby Karlovy, součást původního hradního vybavení. Nalevo od kaplového prostoru je vystaven pozdně gotický oltářní obraz, kdysi náležející kostelu sv. Palmácia v karlštejnském podhradí, s postavou Ježíše Krista, sv. Palmácia a sv.Václava. Votivní obraz Jana Očka z Vlašimi na levé stěně (kopie) zachycuje císaře Karla IV. klečícího u nohou Panny Marie společně s mladým Václavem IV. Ve spodní části obrazu klečí mezi postavami českým zemských patronů druhý pražský arcibiskup Jan Očko

z Vlašimi, Karlův důvěrník a první český kardinál.

SÁL PŘEDKŮ

Hlavní reprezentační sál císařského paláce býval vyzdoben nástěnnými malbami, na kterých nechal Karel IV. vyobrazit své skutečné i fiktivní předky. Znázornění rodokmene na stěnách sálu mělo především ukázat slávu a starobylost Karlových předků, která byla chápána jako zcela prestižní záležitost.
Dnes je v Sále předků největší obrazová portrétní galerie, která představuje skutečné i fiktivní předky Karla IV. v české panovnické linii Přemyslovců, tedy ze strany Karlovy matky, Elišky Přemyslovny. Sál předků tak navazuje na původní záměr představit starobylý původ Karlův. Portrétní obrazová galerie vznikla v 17. - 18. stol., ikonograficky však vychází ze starších předloh sahajících minimálně do doby 15. stol., pravděpodobně však až do doby Karlovy.

HODOVNÍ SÍŇ

Hodovní síň, někdy označována také jako hostinská, sloužila nepochybně vedle Sálu předků jako jeden z hlavních reprezentačních sálů císařského paláce. Dnes je zde vystavena část obrazového souboru historických portrétů českých panovníků i císařů Říše římské, navazující na portréty v Sále předků.
V interiéru je uplatněna řada unikátních ukázek stolního nádobí (misky, lžíce, vidličky, nože) z období gotiky a renesance, pocházejících z původního karlštejnského vybavení. Zajímavou ukázkou dobové hygieny je tzv. lavabo, sloužící k umývání rukou, umístěné u středového sloupu.
 
AUDIENČNÍ SÍŇ

Stěny Audienční síně jsou obloženy dřevěnými kazetami stejně jako strop, který je polychromovaný. Velká část obložení pochází ještě z doby Karlovy a síň si tak dodnes udržela svůj původní charakter. V okenních výklencích jsou rovněž zachovány nástěnné malby, zejména erb města Říma s latinským nápisem ze Zlaté bully: "Roma caput mundi regit orbis frena rotundi", zdůrazňující majestát císaře.
Místnost sloužila císaři jako pracovna, kde rovněž přijímal soukromé i státní návštěvy a udílel audience.
Seděl přitom mezi okny, aby viděl svým hostům do tváře, zatímco oni jeho výraz nemohli proti světlu odhadnout.
 
LOŽNICE KARLOVA (SOUKROMÁ SVĚTNICE CÍSAŘOVA)

V místnosti s kaplovým prostorem bydlíval císař i jeho syn Václav při svých pobytech na Karlštejně. V ložnici je zavěšena luxusní textilie, kopie dobové látky, pocházející přímo z vlastnictví Karla IV. Obdobné textilie středověké místnosti nejen zdobily, ale především zateplovaly. K osobním předmětům Karla IV. a zároveň původnímu vybavení hradu náleží především alabastrová soška Madony z počátku 14. stol., kterou získal Karel pravděpodobně ve Francii, nebo cestovní oltář (diptych) od Tommasa da Modena, malíře italského původu působícího v Čechách při dvoře Karlově.
Do soukromých sbírek Karlových náležel i obraz Madony Aracoeli, jehož kopie je zde rovněž vystavena. Předlohu obrazu, který namaloval Mistr třeboňského oltáře, dostal pravděpodobně darem Karel IV. od papeže Urbana roku 1368. Pro české malířství je typický bohatě malovaný rám s postavami proroků a světic. Mezi okny je umístěna původní plastika oblíbené Karlovy světice sv. Kateřiny (Alexandrijské), pocházející z období tzv. "krásného slohu" (kolem roku 1400).
 
DĚKANSTVÍ (ODBYDLÍ KANOVNÍKŮ KAPITULY KARLŠTEJNSKÉ)

V menším severním přístavku císařského paláce sousedí se soukromými Karlovými prostorami dvě místnosti, které za Karla IV. pravděpodobně využívala hradní stráž. V 16. a 17. stol. sloužily pro potřeby karlštejnské kapituly. Tomu odpovídá i zařízení interiéru, kde je nad bohatě řezanou skříní na církevní roucha z počátku 17. století soubor portrétů humanistických učenců a filozofů. Velký krucifix pochází z doby kolem roku 1420. V průchozí místnosti jsou uvnitř vitríny vystaveny fragmenty oblíbených stolních her z období 14. až 16. stol., zejména unikátní hrací karty a šachovnice. Náhled do tzv. prevetu je ukázkou sociálního vybavení (toalety) středověkého hradu.

 

Mariánská věž

– stojí nad Císařským palácem

POKLADNICE:
První patro Mariánské věže bylo v minulosti využíváno k různým účelům, pro potřeby hradních manů, karlštejnské kapituly a později i jako prostory skladovací. V souladu s historickou existencí soukromé pokladnice Karla IV. v Mariánské věži byly do zdejšího interiéru soustředěny karlštejnské sbírky, které svou povahou i historickým původem náležejí do hradní pokladnice. V první řadě je zde prezentován unikátní soubor církevních ornátů, tzv. casulí, z 15.-16. stol. Představu o původních souborech relikvií dokumentují např. části gotického kroužkového a plátového brnění, údajně sv. Václava nebo hlava krokodýla, považovaná za hlavu draka, kterého zabil sv. Jiří. K ojedinělým exponátům pokladnice patří antická gemma, doložená na hradě již v době Karlově, gotický zvoneček na nožkách, o kterém se zmiňují nejstarší hradní inventáře, gotické kovové či vzácné emailové svícny.
Soubor předmětů hradního pokladu zahrnuje díla zhotovená z drahých kovů v období od 14. do 19. stol. na vysoké umělecké a řemeslné úrovni. Na stěnách jsou transfery původních nástěnných maleb ze schodiště Velké věže, představující letící anděly s hudebními nástroji jako část andělského chóru. Model Velké věže přibližuje umístění kaple sv. Kříže v rámci její architektury.


BÝVALÉ HRADNÍ VĚZENÍ – Prostory v přízemí Mariánské věže, označované jako Červenka, sloužily v minulosti mimo jiné i jako hradní vězení. Svědčí o tom dodnes zachované nákresy a nápisy některých vězňů na původních, převážně renesančních omítkách stěn. Ve vstupní místnosti je zachován nejstarší trámový strop z konce 15. stol. Dnes je zde umístěna malá expozice a reprezentativní prodejna hradu s širokou nabídkou publikací, pohlednic a replik historických i uměleckých předmětů.

Hodinová věž

Věž druhé hradní brány má ve svém horním patře, přístupným z hradebního ochozu, zachovaný složitý renesanční hodinový stroj z doby Rudolfa II. Jeho součástí je cimbálový zvon, který nechal ulít karlštejnský purkrabí Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka v roce 1609.
Ve spodním podlaží Hodinové věže, do něhož vedou dřevěné schody, je v klasické zvonové stolici zavěšen velký, tzv. Svatokateřinský zvon. Ten byl zhotoven již v době Karlově, přelit byl na začátku 17. století. Původně byl umístěn v hradní zvonici v jihozápadní hlásce opevnění Velké věže. Do Hodinové věže byl přemístěn v průběhu restaurace hradu na konci 19. století. Hlas Svatokateřinského zvonu zní dodnes z hradu při významných příležitostech.

Velká věž

 

Velká věž je spojena spojena s Mariánskou věží krytým dřevěným mostem. Nachází se na nejvyšším místě hradu, což odpovídá největšímu duchovnímu významu a účelu, který jí zakladatel hradu určil.

Velká věž, dominanta Karlštejna, má zdi široké až sedm metrů a obklopují ji samostatné hradby – není divu, že nebyla nikdy dobyta. V jejím druhém patře je nejkrásnější prostora celého hradu – Kaple sv. Kříže.

 

KAPLE SV. KŘÍŽE

V této nejvýznamnější části hradu se dochoval unikátní soubor 129 gotických deskových obrazů z dílny Mistra Theodorika. Tato galerie je světově unikátní, největší na světě. Stěny i strop kaple pokrývala zlacená výzdoba, do níž byly zasazeny polodrahokamy a čočky z benátského skla, které vytvořily na stropní klenbě iluzi hvězdného nebe. V čele se nachází obraz Ukřižování Krista, další obrazy zobrazují nebeské vojsko – svaté mučedníky, svaté vdovy a panny, svaté rytíře, biskupy, papeže a svaté vládce v čele s Karlem Velikým. Zajímavostí je, že obrazy pokračují i na rámech. Obrazy zároveň sloužily jako relikviáře.

Kaple je rozdělena pozlacenou mříží na dvě části. Sám Karel IV. na důkaz pokory a úcty vstupoval za zlatou mříž bos. Není divu, že již kronikáři Karlovy doby napsali ve svých záznamech, že není v celém světě kaple takové nádhery.
Kaple byla zabezpečena čtverými dveřmi se silnými železnými pláty. Uzamčena byla devíti zámky. Prostor byl hlídán strážními službami, které sídlily nad kaplí. Vstup do kaple byl povolen jen se souhlasem císaře, podle jehož nařízení zde nikdo nesměl pobývat s žádnou ženou. V kapli se konaly jen zvlášť významné mše, které směli sloužit pouze arcibiskupové a karlštejnský děkan.

KLENOTNICE:
V karlštejnské klenotnici jsou soustředěny předměty, které v minulosti tvořily součást vybavení nejcennějšího prostoru hradu, kaple sv. Kříže. Vedle kopií deskových obrazů z dílny Mistra Theodorika jsou zde např. umístěny kopie inkrustací (polodrahokamy vykládané obložení stěn kaple sv. Kříže). Ve dvou renesančních intarzovaných skříních byly v kapli sv. Kříže uloženy písemnosti archivu českého,   tedy nejdůležitější státní listiny a kopie desek zemských.
Vystavena je zde i jedna z původních kaplových gotických truhlic. Dlouhodobé poslání hradu, kdy zde byly uloženy české korunovační klenoty, připomíná replika české Svatováclavské koruny. Originál Svatováclavské koruny byl zhotoven ke Karlově korunovaci roku 1347. Symbolicky byla koruna vložena na hlavu sv. Václava, českého knížete. Koruna představuje vrcholné dílo pražských zlatníků. Vyrobena byla z ryzího zlata a osazena drahými kameny (rubín, spinely, smaragdy, safíry) a perlami. Od roku 1436 až do roku 1619 byl český korunovační poklad uložen na Karlštejně, dnes je v korunní komoře při kapli sv. Václava ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě.

 

 

 


Hradní pověsti

Barvitou historii Karlštejna opřádá nespočet pověstí i neuvěřitelných skutečných příběhů. Hrad měl svou „čachtickou paní“, která zamordovala čtrnáct lidí. Za obléhání husity poškodila hradby spousta soudků, naplněných hořící smůlou i fekáliemi. Děkanem na Karlštejně byl svého času slavný kronikář Václav Hájek z Libočan. Povídačku o tom, že sem nesměly ženy, použil ve své veselohře Noc na Karlštejně Vladislav Vančura. Avšak čtvrtá manželka Karla IV. – jak praví spisovatel – tento příkaz porušila… Karlštejnské dějiny míchají fakta s fikcí, až člověk neví, co se dočetl v knihách a co mu našeptala fantazie.

FEMINISTICKÝ OMYL NA KARLŠTEJNĚ

Kdysi na Karlštejn nemohly ženy – to se traduje dodnes a nejeden laik je sto tomu uvěřit. Však ho v tom utvrzuje i Vrchlického veselohra Noc na Karlštejně. Není to pravda, na Karlštejn měly ženy přístup stejně jako na kterýkoli jiný hrad. Zmatek v tom udělal už v 16. století Václav Hájek z Libočan, který ve své kronice zmínil hrad Karlík. Ten stál nedaleko odsud a podle Hájka měl sloužit jako noclehárna pro dámy, které přes den navštěvovaly své druhy na Karlštejně. Pravdu zjistíme při studiu zakládací listiny kapituly, kde se píše: „Tímto listem na věčné časy zapovídáme, aby žádný na věži zámku Karlštejna, na kteréž předpověděná kaple jest ustavena, s ženou spáti nebo ležeti směl.“ Ženy se po hradě pohybovaly volně, přístup jim byl zakázán jen do jednoho patra Velké věže, kde sídlili obránci cenného pokladu.

ČESKÁ "ČACHTICKÁ" PANÍ

Nejhrůznější historka ze všech se zakládá na skutečné události. V 16. století pobývala na hradě Kateřina Bechyňová, manželka purkrabího, která ohavným způsobem zamordovala čtrnáct osob. Sadistická paní nejvíce týrala mladé služebné, avšak jejímu hněvu neunikli ani pacholci a zvířata. Sluha, co přímo nesplnil její rozkazy, byl vhozen bez lana do hladomorny. Kočku, která potrhala krajky, nechala Kateřina stáhnout zaživa. Na její řádění upozornil komorní soud v Praze až Václav Hájek z Libočan, tehdejší karlštejnský děkan. Česká „čachtická“ paní byla odsouzena k umoření hladem, načež nechal její manžel kronikáře vyhostit. „Hájka jako lotra přivezli podvázaného pod koněm z Karlštejna do Prahy,“ psal tehdy čáslavský rytíř, jistý Václav Halaš. Dva dny po smrti paní Kateřiny zemřel náhle předseda komorního soudu – že by poslední oběť zlotřilé purkraběnky? Zamordované dívky prý na hradu dodnes straší jako Bílé paní.

SLEPÝ HUDEBNÍK

Jedna z nejznámějších karlštejnských pověstí povídá o slepém hudebníkovi, který – doprovázen na každém kroku věrným psem – hrával v hradě na loutnu. V té době tu byl na návštěvě brunšvický kníže s proradným komorníkem, který se ho na hostině pokusil otrávit. Podal šlechtici číši s otráveným vínem, ten ji ale – nic netuše – předal zpěvákovi. Ať se prý napije, když celý den tak pěkně vyhrával. Když prostý muzikant pozvedl pohár ke rtům, vyskočil mu na klín pes a víno zhltal sám, načež pochopitelně ihned skonal. Slepec svého milého druha naposled pohladil a pravil: „Vzácný pane, to víno bylo otrávené a mělo vám přinést smrt.“ Jaký trest dostal ničemný sluha, se už hudebník nedozvěděl. Pár dní nato zemřel žalem po svém psíkovi.