Fotogalerie: Hus

/album/fotogalerie-hus/hus1-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus2-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus3-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus4-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus5-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus6-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus7-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus8-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus9-jpg/

—————

/album/fotogalerie-hus/hus10-jpg/

—————

—————


Hus

Zřícenina gotického hradu Hus stojí na strmém ostrohu nad řekou Blanicí ve svahu Panského vrchu (835 m) asi 8 km jihozápadně od  Prachatic.

Na místě hradu stávala původně jen strážní věž. Po roce 1341 zde byl na základě povolení Jana Lucemburského vystavěn čtyřmi bratry (Jan, Vavřinec, Herbord a Pešek)  z Janovic, pány hradu Vimperka, královský hrad určený ke střežení Zlaté stezky a na ochranu okolních vsí proti nebezpečí z Bavor a věž se stala jeho součástí. Podmínkou udělení hradu Janovickým v léno byla jeho otevřenost pro případné záměry panovníka.

Hrad byl rozdělen do dvou částí hradním příkopem vytesaným do skály. Hrad měl být strážným bodem při Zlaté stezce a ochranou rýžovišť zlata.

V 60. letech, za vlády Karla IV., se hrad stal přímým korunním majetkem. V r. 1405 dosadil Václav IV. na hrad Hus dědičného purkrabího Mikuláše z Pístného, který se psal z Husi. Po jeho smrti držel v 15. století hrad Hus Jan Smilek z Křemže, který byl nepřítelem Oldřicha z Rožmberka. Proto jej dal Odřich zrádně zajmout a umořit na svém krumlovském hradě.

 

Za Jana Smilka z Křemže zažil hrad významný rozkvět.

Po Zlaté stezce se do Čech od pradávna dopravovala sůl a zpět do Němec pak zlato na její nákup. Proto se zvala Zlatou. Jak šel čas, význam hradů opadal a i Hus se stal opuštěným. Ne však na dlouho.

 

Po smrti Jana Smilka z Křemže  využil r. 1439 nastalého bezvládí známý loupeživý rytíř Habart Lopata z Hrádku, který získal na svoji stranu Smilkovu posádku.

Hrad se stal sídlem škůdců, a tak se význam Husi obrátil. Na místo střežení stezky před loupežníky poskytoval jim úkryt. Habart odtud přepadal  kupce na Zlaté stezce. Tento Habartův postup škodil Prachatickým měštanům, kteří se spojili s Klatovskými a Sušickými.

V r. 1441 zemská hotovost pod vedením Přibíka z Klenové, Petra Zmrzlíka ze Svojšína a Jana Sedleckého z Prachatic hrad oblehla, vyhladověla. Po půl roce, 8. září, se posádka vzdala. Habart Lopata z Hrádku žádal o povolení svobodného odchodu se svou družinou. Jeho žádosti bylo vyhověno. Hrad byl, vypálen a pobořen, aby již nemohl být obyvatelný.

Vypálený a pobořený hrad nad řekou Blanicí již po roce 1441 odnovený nikdy nebyl.

 

Z původní stavby se dochovaly lese nad řekou jen zbytky zdiva paláce a hradeb.

Dnes již zdi hradu Hus ztracené ve smrkovém lese hrůzu nenahání.

 

K hradu patřila dříve také ves, později městečko Husinec, rodiště Mistra Jana Husa, který zřejmě převzal jméno hradu za své.  

Tak jako jinde v šumavských lesích i v okolí hradu Husi roste bludný kořen, jenž se stává osudným tomu, kdo jej nevědomky překročí.

Okolní příroda je krásná, Blanice romantická. Návštěvu tohoto hradu lze doporučit i těm turistům, kteří nepatří zrovna mezi milovníky památek.


Na místě, kde dříve stával hrad, je nyní smrkový les.

Do hradu se vstupuje strmou stezkou, která vede přímo přes trosky hlavní obytné věže. Tato věž byla zřejmě hlavní stavbou jádra. Kromě ní jádro obsahovalo další stavby. Na východě jádro obíhal parkán. Do hradu se vcházelo věžovitou branou přes příkop v západním svahu pod čelem jádra. Do západní části jádra hradu se vstupovalo nejspíše přes předhradí, od jádra odděleného příkopem. Na předhradí se dochovaly především pozůstatky obvodové hradby s cimbuřím a na východě zeď vybíhající nad řeku. Ta pravděpodobně souvisela se zásobováním hradu vodou.   

 

Vchod do sklepů je k nalezení snadno, zdají se být zasypané. Stavitelé využili skálu na západní straně jádra i předhradí pro stavbu obvodové hradby. Kusy hradeb jsou „nalepené na samý okraj. Pokud byly zakončené ochozem, musel to být pohled jen pro ty, kteří netrpí závratí.

Docela dobře je zachován příkop, který odděloval jádro od předhradí a jeho opevnění.

Předhradí bylo položeno níže než vlastní hrad. Do jádra se z předhradí vstupovalo nejspíše v jeho severovýchodní části.

 

V předpolí jsou velmi dobře patrné pozůstatky obléhacích prací z roku 1441, tvořené příčným opevněním a palebným postavením, které uzavírá ostrožnu před hradem. Na vrcholu kopce před hradem bylo nejspíše velitelské opevnění, v jehož okolí zřejmě bylo vlastní ležení.

 

Hus náleží mezi ty hrady (např. Střekov, Kamýk u Litoměřic), které nechával stavět Jan Lucemburský šlechtici a poté jim je uděloval v léno pod podmínkou, že budou vždy otevřené pro panovnické záměry. S tímto posláním může souviset i velká rozloha a kvalitní opevnění předhradí, které zřejmě mohlo poskytnout útočiště i značně početnému vojsku.

 


Při povodních v r. 2002 bylo dost poničeno údolí říčky Blanice a bohužel také zřícenina hradu Hus. Voda odnesla i můstek přes Blanici pod hradem.

Dlouhé deště podemlely kořeny mohutných stromů, které porostly areál bývalého hradu a některé stromy popadaly. Lesní správa polom likviduje, ale vzhledem k nepřístupnosti terénu neodklízí padlé stromy, jen je zbavuje větví a kůry jako ochranu před škůdci.

V důsledku toho je pohyb po zřícenině, který byl i původně spíše obtížný, ještě horší. Některé vývraty mírně poškodily i zbylé zdivo.

Na místě je také varování před nebezpečími, která na rozkotlaných skalních chodníčcích na hradě číhají na neopatrné návštěvníky.

 

Okolní příroda je krásná, Blanice romantická. Návštěvu tohoto hradu lze doporučit i těm turistům, kteří nepatří zrovna mezi milovníky památek.