Houska

Pro tuto památku je možné použít označení zámek i hrad, obojí je správné. Během staletí prošel gotický hrad mnoha stavebními úpravami. Ty způsobily, že dnes na Housce můžete spatřit sloh románský, gotický či prvky slohu renesančního. Renesanční přestavby nejvíce ovlivnily současnou podobu hradu a jeho okolí. Někde se proto možná dočtěte, že Houska je renesanční zámek s prvky gotického hradu.

Hrad byl zpřístupněn široké veřejnosti teprve roku 1999. Je obestřen zvláštním tajemstvím, má něco, co jiné hrady nemají. Při prohlídce máte pocit, že ukrývá něco tajemného.

Zvláštností je skála, která prostupuje celým hradem. Její části můžete spatřit jak venku na nádvoří, tak i uvnitř, například v loveckém sálu. Podle legendy je ve skále průrva, která vede až do pekla. Právě nad průrvou má stát hradní kaple. Tajuplnost kaple ještě podporuje fakt, že její zdi jsou neustále vlhké a porostlé lišejníkem, ale okolní stěny jsou naprosto suché.  

Celé nádvoří je obdařeno výbornou akustikou, díky níž se Houska stala vyhledávaným místem pro pořádání koncertů.


Historie hradu

Na místě dnešního hradu stávala v 9. století jen dřevěná konstrukce. O mnoho desetiletí později byla přebudována na kamenné hradiště. To věnoval vévoda Pšovanů Slavibor svému synovi, který se jmenoval Housek.

V letech 1270 – 1280 Přemysl Otakar II. rozhodl, že zde založí nedobytný hrad, který bude chránit okolní panství před nepřátelskými nájezdy. Ve stejných letech jako Houska vznikl i nedaleký Bezděz. Na obou hradech se podílela stejná stavební huť, na obou hradech nalezneme podobné architektonické prvky.

Za svou existenci vystřídal hrad mnoho majitelů, to mu ve výsledné podobě moc neprospělo. Každý ho vlastnil jen chvíli a tak se nedostávalo času ani peněz na opravy a rekonstrukce. Mezi významné majitele Housky patřili například páni z Dubé, Jan ze Smiřic, Hrzánové z Harasova, Valdštejnové, Veronika ze Sulzu, Hypolita z Hofkirchenu, rod Kouniců a dokonce i princezna Hohenlohe a hraběnka Andrássy.

V r. 1924 hrad kupuje a do roku 1939 hrad využívá jako letní sídlo prezident Škodových závodů senátor pan Josef Šimonek. Během války sloužil, asi jako většina hradů, německé armádě. Roku 1950 sem byl umístěn archiv Státní knihovny Klementina, který zde sídlil bezmála 40 let. Poté byla Houska předána Instavu Praha a o pár let později byla vrácena v restituci původním majitelům panu Ing. Jaromíru Šimonkovi a paní MUDr. Blance Horové. Právě díky nim byl hrad opraven a roku 1999 otevřen široké veřejnosti.

Dnes Houska žije kulturními akcemi - jarmarky, šermíři, tance, řemesla, zpěváci a hudebníci, sezónní i stálé expozice, dobově laděné aktivity jednotlivců i firem, svatební obřady apod.